Tribun

Pozornost si zaslouží i naši sousedé ze severu Poláci. U nich by Američané rádi umístili rakety, které bude radar navádět. Poláci jsou samozřejmě pro všema deseti, a to ze stejného a zásadního důvodu jako naše vláda, totiž že se to nelíbí Rusku, a oni tak mohou Moskvu trochu pozlobit, a s americkou armádou za zády jí ukazovat svaly a dělat na ní dlouhý nos. Ovšem v jednom ohledu se od nás Poláci přeci jenom liší, a sice nežebrají u Američanů o trochu té pozornosti jak psík u páníčka, ale spíše dávají najevo, že se jim základna zamlouvá, a že jsou tedy ochotni USA milostivě dovolit, aby si ty rakety v u nich rozmístili. Polákům není zatěžko si myslet, že jsou to oni, koho Spojené státy potřebují, a ne naopak. Takže se nežinýrují za to od USA chtít něco na oplátku. Konkrétně střely Patriot, které se sice ve Válce v zálivu ukázali jako nepříliš užitečné, nicméně je to pořád moderní zbraň, kterou Američané nedávají na hraní jen tak někomu. Jaký je to rozdíl proti České republice, která podle všeho od USA nic nepožaduje, ale naopak si zakládá na tom, že vychází USA vstříc se servilitou až patologickou.

Nemluvě o tom, že Poláci, ty lišky podšitý, si vybrali tu lepší a bezpečnější část – rakety. Protože rakety nejenom že budou ukryty v betonových silech pod zemí, ale především jsou bez radaru slepé a bezmocné. Když bude někdo chtít eliminovat rakety, stačí mu vyřadit radar. A v době „míru"? Rakety budou spát ve svých silech, ale radar nás bude ozařovat tak jako tak, protože stále musí monitorovat okolí, jinak by byl k ničemu a nebyl by to radar. Radar je nebezpečný v míru, a dvojnásob nebezpečný ve válce. Ale naše vláda si vybrala radar, protože předpokládala, že ho českým občanům lépe prodá, když bude donekonečna omílat, že to vlastně ani není zbraň, ale jenom takový větší bráška radarů, co jich máme po kraji spousty, a že radar nikam nelítá a nikomu neubližuje, a tak proti němu nemůže mít nikdo rozumný námitky. Asi z úcty k dlouhé kulturní tradici Čechů nám naše vláda k běžné propagandě jako prémii přidala oblbování. A aby to celé fungovalo, musí se lidem zabránit v přemýšlení (třeba nedostatkem informací, nebo jejich manipulací) a umlčet ty, kteří přesto přese všechno pochybují. Což se – bohužel – daří lépe, než by člověk u kulturního národa s demokratickou tradicí očekával.

O mnohém vypovídá rovněž umístění „polské" základny, která má ležet několik stovek kilometrů daleko od Varšavy. Opět nebetyčný rozdíl oproti postoji české vlády, která z nějakého záhadného důvodu prosazuje Brdy, což je z Prahy coby kamenem dohodil (a zbytek ruským bombardérem doletěl). Neukazuje již jen tento drobný rozdíl na to, jak moc se liší přístup Varšavy a Prahy? Jako kdyby Praha vůbec nebrala zřetel na elementární národní zájmy České republiky, a nadevše stavěla zájmy současné americké administrativy. Pokud platí, že košile je bližší než kabát, potom naší vládě jsou nejbližší použité trenýrky amerického strýčka. A nejsmutnější je, že nás všechny nutí, abychom je také nosili.