Tribun

Byl 1. máj, byl lásky čas... ale kdeže – v Praze na Letné se scházejí antikomunisté, z nichž někteří se hrdě hlásí k heslu: „Zabij si svého komunistu." Dělají to pravidelně každý rok a mají zjevně radost, že když jsou na Letné oni, tak se tam už nevejde Prvomájový průvod (asi jim uniklo, že zájem o prvomájové průvody je již takřka dvacet let mizivý, a to i uvnitř samotné KSČ(M), natožpak mezi lidmi, kteří se již nechodí do průvodu schovat před domovními důvěrníky). Minulý ročník této akce přilákal prý na 30000 lidí. Je to dost, ale proč ne (i když by nebylo na škodu vědět, jestli pořadatelé počítali každého, kdo jen prošel kolem, a nebo jenom ty, kteří se zdrželi nejméně půl hodiny). I když forma tohoto táboru lidu (čili mítinku), založená na vystoupení hudebních skupin, populárních zejména mezi mladými lidmi, svádí k pochybnostem o tom, kolik z přítomných přišlo vyjádřit svůj názor na komunisty (o kterých pro svůj věk stejně nemohou nic vědět), a kolik si jich přišlo prostě poslechnou muziku a politika je jim lhostejná natolik, že je jim jedno, když je někdo započítá do své strany.

Možná, že přišel i pan senátor Jaromír „McCarthy" Štětina, či statečný bojovník proti komunismu, další senátor, Martin Mejstřík (který je navíc velmi lstivý, protože až do jejich pádu se před komunisty rafinovaně ukrýval uvnitř jejich vlastní organizace SSM, a omezoval akceschopnost nenáviděného komunistického státu tím, že odčerpával jeho zdroje, když na státní útraty vychodil dvě vysoké školy), a zajisté nechybí pan Hučín-Šinágl (já vím, že jsou dva, ale oni se mi pletou, jenom vím, že jeden by komunisty rád zabíjel a druhý by mu to rád dovolil).

Pokud jste se dočetli až sem a teď čekáte, že vám zarecituji Internacionálu, složím pionýrský slib a poté, co zamáčknu slzu dojetí při vzpomínce na J.V.Stalina, zalezu zpět pod zem uklidnit se četbou svého oblíbeného Kapitálu, tak vás zklamu. To co všem těm, kteří mají vždy a ve všem předem jasno, může připadat jako obhajoba komunismu, není ve skutečnosti nic jiného než obžaloba povrchního a hloupého antikomunismu. Ať udělali komunisté sebevětší chyby a spáchali sebeohavnější zločiny, nikomu to nedávat právo páchat také zločiny a dělat také chyby. A čeští antikomunisté dnes a denně páchají jeden z nejhorších intelektuálních zločinů: ignorantství.

Antikomunisté totiž zcela ignorují příčiny komunismu a myslí si, že jej stačí pouze zakázat, a vše je vyřešeno. Jenže tak jako ani staletí kriminalizace homosexuality nezmenšila podíl homosexuálních jedinců byť zlomek procenta, zákaz komunistů neodstraní ani jednu z jeho příčin, a tedy ani komunismus samotný. I kdyby nakrásně všechny komunisty vybili a všechny jejich knihy spálili, jejich myšlenky vstanou jako bájný Fénix z popela, pokud budou existovat podmínky pro jejich život. A ty podmínky si nevytvářejí komunisté, ale vytvářejí jim je jejich nepřátelé. Setrvalá přítomnost komunistů v parlamentu, kam vstupují hlavními dveřmi na základě výsledků svobodných a demokratických (ehm...) voleb, ve kterých získávají více než 10% hlasů, o něčem vypovídá. Ale o tom antikomunisté nechtějí nic slyšet, snad aby ani seménko pochybnosti nezapadlo do jejich myslí, které si spokojeně přežívají v krásném jednoduchém světě zlých komunistů, kteří jsou automaticky vinni všemi špatnostmi, a jim nadřazených hodných antikomunistů, které jejich antikomunismus vší viny zbavuje.

Komunismus je totiž ve svých kořenech výrazem volání po svobodě, rovnosti a lidské důstojnosti těch, kteří nemají nic než sami sebe, a kteří nemohou přežít jinak, než spoluprací a solidaritou s jinými. Proces, který začal v Evropě reformací a přes osvícenství vedl až ke vzniku kapitalismu a liberalismu, zároveň stvořil i komunismus. Komunismus se mohl zrodit pouze ve světě, který osvobodil jedince a dal mu možnost prožít a realizovat svoji individualitu, a zároveň jej o vše ostatní připravil, a i z výše zmíněného nepřiděluje všem stejně. Komunismus je idealistická vzpoura lidí zredukovaných na užitek, na pouhý pasivní subjekt ekonomických vztahů a procesů. Komunismus je zoufalé volání po rovnoprávnost a důstojnosti z úst moderních otroků, kterým byla darována svoboda pouze proto, aby z nich jejich pán mohl brát užitek, ale zbavil se všech závazků vůči nim. Takzvaná „svoboda" naší doby je pouze výmluva pro lhostejnost, pýchu a sobectví.

Jenže o ničem z toho antikomunisté nemluví, nic z toho neřeší, či dokonce nechtějí řešit, nic z toho je nezajímá. Přitom tady musíme začít – u příčin, nikoliv u následků. Jenže to znamená začít sám u sebe. Svádět vinu na jiné je snadné, srovnat se s vlastní vinou a poučit se ze svých chyb, to už je těžší a málokdo to dokáže. Ale jinou možnost nemáme. Dokud bude existovat mezi lidmi nerovnost a nespravedlnost, dokud budou silní ovládat a využívat slabé a budou to považovat za své přirozené právo, do té doby bude existovat i komunismus. Ať si bude říkat jakkoliv. A Štětina, Mejstřík, Šinágl ani Hučín na tom nic nezmění, protože nenabízejí žádnou alternativu. Současný český antikomunismus není v ničem inspirující. Pouhá negace jako základ pokroku málo, žalostně málo.