Tribun

Na dnešní den připadá výročí invaze vojsk států Varšavské smlouvy do tehdejší Československé socialistické republiky. Média budou zajisté opět plná úvah na téma zlý Sovětský svaz a politici zatančí něco rituálních tanečků kolem pomníčků. Bude se mluvit o tom, jak bylo Pražské jaro výjimečné a jak jsme, kdyby nám byl dán dostatek času, mohli jít vlastní cestou, kterou by nás dnes s nadšením následovaly ostatní státy. Nešli jsme nikam, protože proti proudu pancéře a olova se těžko plave.

Copak tehdejší československé vedení nevědělo nic o tom, co se chystá? Copak legendami opředená československá rozvědka neměla ponětí a sovětských plánech? Každá správná rozvědka přece sleduje všechny, přátele i nepřátele. Přátele dokonce bedlivěji, protože přítel může zradit.

Co se vlastně tehdy stalo? Selhala rozvědka, selhala armáda? Selhali politici? Existovali informace, které nebyly záměrně použity, nebo jsme pouze slepě spoléhali na čestnost velmoci? Takové otázky by měly být položeny a na ně hledány odpovědi. A právě takové otázky a odpovědi na ně já postrádám...