Tribun

Neděje se tak. ČSSD hlásá, že nemůže zradit své voliče a předhodit zemi v plen pravičácké sebrance. To je sice hezké a chvályhodné, ovšem zároveň nemožné. Ani spojení s KSČM (které by Paroubkovi zřejmě spousta lidí neodpustila) neznamená dostatečnou sílu k prolomení zablokované Poslanecké sněmovny.

A tak jsme ze strany předsedy Paroubka (myslím, že zbytek ČSSD je v tomto případě zcela v jeho vleku) svědky toho, jak se železnou pravidelností vyzývá Topolánka k předložení přijatelného návrhu. Topolánek poslušně nosí návrhy jeden za druhým, tu rozumné, tu hloupé, jak už to tak bývá. A Paroubek si pořád vede svou, že stále čeká na návrh komplexního řešení. Jaké řešení to má být neřekne; drží se vylučovací metody – odmítne vše, co Topolánek navrhne a dodá, že projekt Trojkoalice (ODS + KDU-ČSL + SZ) je pro ČSSD nepřijatelný. Jaká je tedy další možnost, na co čeká? Podle všeho sní o velké koalici, nebo o obdobě zlopověstné opoziční smlouvy. Tomu by nasvědčovala i jeho snaha angažovat do věci prezidenta – zřejmě očekává, že se Václav Klaus svojí autoritou prosadí v řadách ODS stejné uspořádání, které sám nastolil před osmi lety spolu s tehdejším předsedou ČSSD Milošem Zemanem.

Především se však Paroubek dle mého názoru snaží vyšachovat ze hry obě menší strany, KDU-ČSL a SZ. Lidovce proto, že se jim nedá věřit s výjimkou toho, že jako věrný psík přiběhnou, až zavětří vládní křeslo. Strana zelených je pak Paroubokovi trnem v oku jednak proto, že mu ubírá část voličů, jednak proto, že se díky své absenci ve vysoké politice nestihla kompromitovat. Obě hlavní strany, ODS a ČSSD, jsou pošpiněny skandály a zločiny, jež jim umožňují navzájem se vydírat a zároveň tvoří základ spojenectví, ve kterém je o to méně sympatií, oč více je v něm nutnosti. Mají totiž společného nepřítele, a tím je nezávislé vyšetřování, potažmo celá česká veřejnost. Lze předpokládat, že policejní aparát, který měly obě strany po dlouhou dobu k dispozici, je vybavil dostatečným informačním kapitálem na to, aby se mohly vzájemně držet v šachu.

Bohužel, jak čas plyne, mám stále intenzivnější pocit, že mne pan Paroubek vodí za nos a dělá ze mne hlupáka, a to nemám rád. Pravidla hry jsou jasná a Paroubek by je měl respektovat. Jestliže by vláda pravice byla České republice na škodu, neúcta k ústavě, pohrdání ústavními principy a lpění na moci, ze kterého čpí čistě sobecká motivace, škodí naší republice mnohem více.

Jiří Paroubku, bylo by slušné a vhodné odstoupit a dát prostor ODS, ať ukáže, co umí. Víte velice dobře, že vás ve sněmovně beztoho nebudou moci přehlížet a váš vliv se nijak dramaticky nezmenší. Zde není Kongo ani Turkmenistán, zde je Česká republika, jejíž občané jsou v chápání demokracie mnohem dál. Svým jednáním v posledních dnech působíte směšně a je-li směšný premiér, je směšná celá republika. Lid vám odpustí sporná rozhodnutí, ale nikdy vám neodpustí neúctu, kterou mu svým chováním dáváte najevo.