Tribun

Již jednou jsem zde psal o svém názoru na víza do USA. V poslední době je toto téma opět aktuální spolu s tím, jak se vláda České republiky snaží na Washington zapůsobit s pomocí Evropské unie. Jde o velmi přirozenou věc – odstranění vízové povinnosti pro občany ČR. Zatím se všichni vyjednavači vrátili z Washingtonu s vždy stejně vyhýbavou odpovědí: „Rádi bychom víza zrušili, ale nemůžeme. Pravidla pro vízovou povinnost určuje Kongres.“

Vypadá to, že vláda USA, tedy moc výkonná, pouze v souladu s demokratickými principy respektuje nařízení kongresu, tedy moci zákonodárné. Jenže jaké jsou podmínky dané Kongresem? Jedna z nich, a zřejmě nikoliv bezvýznamná, zní: méně zamítnutých žádostí o vízum, než je předem daná hranice. Kongres tedy určuje kritéria, ovšem jejich naplnění je zcela v moci exekutivy. Je jedno, jaký počet zamítnutých žádostí bude Kongres požadovat, přijímání či zamítání žádostí je zcela v rukou exekutivy a pro tu není žádný problém zamítnou či nezamítnou přesně tolik žádostí, kolik je potřeba. V důsledku je to tedy nakonec stejně exekutiva, která určuje, komu USA umožní bezvízový styk, a komu ne.

A protože pravidla pro přijetí/zamítnutí žádosti jsou velmi vágní (podle zkušeností těch, kteří žádali, to vypadá, že spíš žádná nejsou), může vláda USA prostřednictvím svých vyslanectví ovládat vízovou politiku po libosti.

Navenek demokratický princip, kdy moc výkonná respektuje moc zákonodárnou, se tak stává pouhou fraškou a záminkou pro odbytí těch, kdo by u zrušení vízové povinnosti stáli. Zároveň je to i ukázka velmocenské politiky v praxi – neexistují žádná pevně daná pravidla; pravidla hry si určuje velmoc až v jejím průběhu podle toho, co jí zrovna více vyhovuje.