Tribun

Jak to vím? Protože já jsem jejich volební program četl. Je k dostání zde. Protože je to čtení dlouhé přes padesát stran, určitě je zde naděje, že jej přečte poměrně málo lidí.  Někomu to může znít schizofrenně, přát Zeleným úspěch a podmiňovat ho tím, že si nikdo nepřečte jejich volební program. Vždyť přece v demokracii je otevřenost, v tomto případě zveřejnění volebního programu, základním prvkem. Přečtěte si jej však sami a pochopíte. Volební program Zelených je na české poměry příliš pokrokový.  Nenabízí koláče  bez práce, nenabízí právo bez povinnosti, nenabízí pečené holuby  přímo do pusy, nenabízí nepřítele, na kterého můžeme svalovat své chyby a neúspěchy, nenabízí iluzi, že budoucnost vše vyřeší a my proto můžeme být lhostejní k přítomnosti i minulosti. Ve volebním programu Strany zelených se nedočtete nic z toho, co na čem si vybudovaly živobytí ostatní politické strany.

 

Naopak – volební program Strany zelených zavání tvrdou prací a odříkáním. Především ale odpovědností každého jednoho za sebe i za své okolí – za obec, za stát, za Zemi. Každý(!) musí nést odpovědnost za následky svých činů, nikoliv pouze ti neúspěšní. Ideologie Zelených je celkem prostá – to nejcennější co máme, je naše země. Naše země je náš domov, ona nás živí a jenom s ní můžeme být šťastní a prosperovat.  Zelení ctí přírodní zákony a vědí, že platí pro každého, že není možné pouze brát, protože nic nevznikne samo od sebe a co jednou zmizí, navždy zmizí. Proto kladou důraz na trvale udržitelný rozvoj a na obnovitelné zdroje, na ochranu krajiny a kultury. Kladou důraz na pestrost kulturní i etnickou. Nabízí drobné nepohodlí dnes výměnou za naději na prosperitu v budoucnu.

 

Ale je takovýto program to, co zajímá českého voliče? Obávám se, že nikoliv. Standardní Čech dnešních dnů  má zájem akorát o svůj břuch. Najedený a napitý se ve vlastním domě užírá představou o tom, jak strádá a jak je chudý a že je mu nespravedlivě upřen život v luxusu a blahobytu. Chce nakupovat v hypermarketu, chce nové auto a novou televizi a nechce slyšet nic o tom, že si to musí zasloužit, že nic není samo od sebe. Chce všechno a chce to hned. Půjčuje si kde to jde a nedochází mu, že věřitel mu nepůjčuje z dobroty srdce, ale aby na něm vydělal. Chce mít svých patnáct minut přepychu a nechce slyšet nic o tom, že jednou bude muset zaplatit své dluhy i s úroky. Bohužel, takto se chová i při volbách. Proto stále vítězí ti, kteří slibují život na dluh a bez odpovědnosti, stále vítězí ti, kteří slibují koláče bez práce, ti, kteří před voličem tají, jaké úroky budeme jednou platit z našeho současného životního stylu.

 

Zelení dnes představují štiku v českém politickém rybníčku a tak jsou pro mnohé voliče zajímaví. Ale obávám se, že mnoho z těch, kteří by je proto chtěli volit ucukne až zjistí, že nenabízejí bezpracné zisky, ale práci a hlavně – stálou připomínku, že každý je odpovědný za své činy a že svět není na hraní, ale je naším společným domovem, který je třeba chránit a ne drancovat.