Tribun

Pokud pojedu do islámské země, zcela přirozeně budu chodit maximálně zahalený, zcela přirozeně se nebudu na veřejnosti líbat s přítelkyní. Jako host se budu maximálně snažit dodržovat jejich pravidla, protože chápu, že jsou pro ně důležitá. A očekávám, že na oplátku oni budou dodržovat naše pravidla, pokud jsou na návštěvě u nás. A stejně jako nemohu souhlasit s tím, když Američané přinášejí do Iráku demokracii na hrotech svých bajonetů, nemohu se smířit ani s tím, aby se muslimové snažili zavádět svá pravidla u nás. Ano, mluvím o pozdvižení, které vzniklo kolem zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském tisku. Pro muslimy je víra mnohem podstatnější součástí života, než je tomu u nás, takže chápu, že prožívají mnohem intenzivněji to, co v jejich představách musí být rouhání nejhrubšího zrna. Už sama existence takových karikatur podkopává samotné základy jejich víry, takže je jasné, že se proti nim ohrazují.
 
Přes veškerý respekt, který k muslimům a islámu mám, se však musím ve sporu mezi úctou k víře a svobodou projevu postavit na stranu svobody projevu. Z mého pohledu v tomto sporu nejde o obecné právo novinářů beztrestně urážet víru, ale o moje osobní právo vysmívat se čemukoliv podle libosti. My v Evropě nemáme důvod urážet proroka, protože on i jeho víra jsou nám zatím vzdáleni. Máme však řadu vlastních autorit, které musíme zesměšňovat a zlehčovat, pokud si chceme od nich uchovat odstup. Přiznejme proroku Mohamedovi právo na nedotknutelnost a budou ho chtít další – katolíci pro Ježíše a papeže, protestanti pro Bibli, politici pro sebe, plutokraté pro zisk a firmy pro své značky. Zkarikoval jsi obchodní značku? Šup s tebou do chládku a až tě pustíme, zapomeň na to, že by jsi sehnal práci. Zní to jako přitažené za vlasy? Ale přiznáme-li právo na nedotknutelnost Prorokovi, může ho pak chtít každý.
 
Toto je svoboda, za kterou musíme bojovat: právo o všem pochybovat, právo vše zlehčovat, právo na vlastní názor. Podpora Dánska v tomto střetu není pouhou podporou svobodě slova, je to podpora práva být svrchovaným pánem ve vlastním domě. Evropa je naše a my máme právo žít si v ní podle svého. Ať muslimové protestují proti našim snahám vměšovat se do jejich životů, ať se však oni nepokoušejí vměšovat se do životů našich. Proto zde vyvěšuji symolickou dánskou vlajku.

 

 

Bohužel se však domnívám, že tak snadno se to neodbude. Obávám se totiž, že muslimské rozhořčení nad tím, co si zde v Evropě tiskneme na papír, je důsledkem jejich přesvědčení o přirozené nadřazenosti islámu nad vším ostatním. Islám je tedy jedinou pravou vírou i v Evropě, to pouze Evropané tuto zjevnou a nevyhnutelnou pravdu ještě nepochopili; nepochopení je však nezbavuje odpovědnosti za porušení pravidel víry. Té jediné pravé a skutečné, odvěké a navždy nepřekonatelné. Evropa žila v podobném bludu a plody jejích skutků sklízíme dodnes. Pokud muslimové neprohlédnou, vydají se na scestí a zopakují naše chyby, potom ochraňujte nás všichni bohové.