Tribun

Osobnost Wernera Bischofa se rozhodně řadí k těm významným mezi světovými fotografy. Jeho dílo – převážně dokumentártní a reportážní – je toho důkazem. Bischofovi snímky dokáží divákovi přiblížit atmosféru i realitu místa a času svého vzniku. Sám Bischof svoji tvorbu a události, jimž byl přítomen a jež zachycoval, bezesporu velmi prožíval. Přesto všechno,  přes nespornou kvalitu Bischofových fotografií, jsem měl z výstavy rozpačitý dojem. Celou dobru jsem postrádal cosi, čím oplývají například snímky Sebastiana Salgada – naléhavost.

A s tím mohu tuto recenzi i zakončit. Snímky Wernera Bischofa jsou bezesporu kvalitní a pozoruhodné, ale nijak nevybočují z té lepší části novinářské fotografie. Zkrátka – půjdete-li na výstavu, nebudete litovate, nestihnete-li ji, ani tak nemusíte litovat. Werner Bischof není autor, který by pro vás otevřel novou dimenzi fotografie. Přinejmenším v té části svého díla, kterou pro pražskou výstavu vybral kurátor.