Tribun

Vánoce nebudou, Ježíšek se zastřelil, touto větou nás strašila matka v dobách mého mládí. Chtěla tím říct, že nejsou peníte, čili nebudou dárky, čili nebudou Vánoce. Nakonec se peníze našly, dárky nakoupili a Vánoce byly. Jaký malý jsem se na Vánoce těšil, protože jen tak se u nás autíčka nekupovala a já měl autíčka rád.

Jenže jak jsem stárl, stále intenzivněji jsem si uvědomoval, že společnost čeká, až přijmu svoji roli: dárky kupovat a rozdávat. Na tom v zásadě není nic špatného, všechny peníze propít nemůžu, tak proč za něco nekoupit něco pro druhé. Jenže čím jsem starší, tím hůře snáším stádovitost konce roku. Rolničky kam se podíváš, všude ty samé vánoční melodie, stejné stromečky, stejné kýče, stejný pach svařáku a přepáleného tuku.

Až jsem si loni řekl – a dost, ruším vánoce. Okolí jako by bylo hluché. Na takové zprávy prostě lidé neslyší. I já jsem vyměkl; hanba mi. Nakoupil jsem dárečky a proseděl večer u stromečku. Letos jsem si opět řekl A DOST, RUŠÍM VÁNOCE. Ty Vánoce, které jsou všude kolem nás. Dokážu to? Okolí je opět hluché. Říkám Ruším Vánoce, nic nekupuji a oni kývají a opět nevnímají. Je to jako bych říkal mne oheň nespálí nebo já umím létat. Nenakupovat o Vánocích, nemačkat se v supr-dupr-ultra-hyper marketech? To není normální, to neudělá. Udělám.

Proč bych se měl účastnit toho šílenství? Proč bych měl podporovat zisky kupčíků? Co je mě vlastně do Vánoc? Je to přece křesťanský svátek, tak proč bych si já, ateista, neznaboh a pes nevěřící měl podle něj řídit svůj život? Vždyť i ten Kristus se musí v hrobě otáčet a to po čertech rychle. Celý život hlásal pokoru, chudobu a střídmost. Vánoce jsou svátkem jeho narození a jak vypadají? Obžerství a nákupní šílenství. Kdy jindy by se měl člověk dočkat trochy úcty, než na vlastní narozeniny? Marně vyháněl Ježíš kupčíky z chrámu, má je tam zase a navíc jim slouží jako reklama. A nikdo se ho neptal.