Tribun

Je-li mezi čtenáři tohoto blogu někdo natolik zvrácený, že jej čte pravidelně, nemohl si nevšimnout jisté tendence mezi posledními příspěvky. Všechny jsou negativní, stále něco kritizuji. A proč to neříct hezky pateticky: pranýřuji nešvary doby. Tak teď jsem si ulevil.

Tedy ne že by nebylo co pranýřovat, ale začínám z toho mít nepříjemný pocit, jako kdybych si pořád jenom stěžoval. Jako kdyby neexistovalo nic milého a příjemného, jako kdyby již nebyla žádná naděje. Ale takhle já to necítím! Mě se na světě docela líbí a rozhodně si nemyslím, že je všechno v pr... v análu.

Vžycky jsem kritizoval lidi, konkrétně Čechy, kteří v tomto směru vynikají, za to, že si neustále na něco stěžují, aniž by udělali cokoliv pro změnu. Najedený a vykoupaný chlápek přijede do hospody svým novým fárem a u sklenky dobré whiskey vypráví o tom, jak si koupil domácí kino. Samozřejmě při tom nezapomene dodat, že je to strašný, že nemá peníze a jak ho stát okrádá a hned se pochlubí, jak v rámci boje proti útlaku a vysokým daním jel 150 km/h přes obec a ukazoval na policajty fakáče. A pak si zase začne na něco stěžovat, což mu vydrží až do zavíračky.

A já nechci, mí milí čtenáři, abyste si mě zařadili do stejné škatulky notorických stěžovatelů z principu. Proto jsem se rozhodl vyhlásit změnu kurzu – budu psát veselé příběhy, budu psát o pozitivních událostech a o věcech, ze kterých lze mít radost. Nikoliv pouze, ale také. To víte, že si čas od času zabrblám, to bych ani nebyl já. Ale omezím to. I kvůli sobě. Bude to taková moje behaviorální autoterapie.