Tribun

Občan N.N. je mrtev. Jak se to stalo? Inu, zemřel. Mohl však zemřít mnoha rozličnými způsoby. Napřílad stářím, nebo na nějakou ošklivou nemoc. Nikdo za to nemůže, nikdo tomu nemohl zabránit. Tak řekneme, že skonal či zesnul. Ovšem mohlo se stát i to, že zemřel působením vnějších vlivů. Třeba ho zasáhl blesk, třeba na něj spadl dům, zkrátka nehoda. V tom případě byl ten chudák zabit.

Jsou však smutnější případy, to když smrt člověka způsobí jiný člověk. Pokud člověk zabije člověka, ať již z vášně, z rozmaru, nebo pro peníze, je to vražda. Může být hnusná, brutální, bezcitná, ale vždy je to vražda. Když však o takovém případu píší novináři, přívlastky jsou jim již málo. Chtějí něco údernějšího a vybrali si slovo poprava. Proč? Poprava znamená rituální zabití člověka z rozhodnutí soudu nebo jiné moci. Jaké je podle těchto pisálků řemeslo kata? Eutanazie? Proboha, to snad ne!

Pisálci pro vlastní neschopnost pracovat s jazykem mění významy slov, která byla po staletí pevně dána. Tak jsou oběti vrahů popravování a vojáci ve válce vražděni. Čas pseudohumanistického třeštění však jednou skončí a trest smrti se vrátí. Ale to už nebudou odsouzenci popravování. Budou vřažděni? Budou  eliminování? Budou terminováni?

Na slovech záleží ...