Tribun

Tak jsme sli na Smichov na Buchty a loutky. Zrovna davali kus jmenem Pomsta. Zpracovani (chapej – velmi volne zpracovani) Hrabete Montete Christete. Bylo to porad same svetylko, nejblatko, udelatko, vozice a elektrika a k tomu vsemu se kdesi v dalce odehravalo cosi mezi takovymi malickymi loutkami. Vsichni se smali, ja jsem mzoural. Ale dobry, nestezuju si. Takovata ta jejich typicka uchylarna, o ktere jeste pet minut pred zacatkem predstaveni nevedi, co to vlastne bude.

Výše uvedené jsem vykradl ze svého emailu, kterým jsem referoval kamarádovi do Austrálie o aktuální situaci na pražské kulturní frontě. A protože z dodaného textu bych to možná nevyčetl ani já coby autor, zde je stručný výtah: představení se mi líbilo. Buchty a loutky jsou moji oblíbecni. Loutkoví šílenci nadaní nádhernou fantizií. Akorát nevím, jak o jejich představeních referovat, aniž bych používal taková ta uměnovědná klišé, který se všichni smějeme.