Tribun

Pravidelný komentovaný monitoring dění kolem protiraketové obrany, zbrojení, eskalaci napětí, územní expanzi NATO a USA, chřestění zbraněmi a válečnických hrátkách za týden od 22. do 29. března 2010.

ODS našla nový předvolební hit – starost o pracovní místa a zaměstnanost. Žádná jiná strana neslibuje, že zařídí tolik nových pracovních míst (proč nevznikají již teď, pokud je tolik práce potřeba, samozřejmě nevysvětluje), žádná jiná strana nemá tak jasno v tom, že nezvítězí-li ona, budou pracovní místa hromadně zanikat. ODS, která ještě nedávno měla pro lidi, kteří o práci ani nezavadili, výbornou hraběcí radu: „začněte podnikat," najednou projevuje o pracovní místa a tedy zaměstnance a tedy dělníky větší starost, než Dělnická strana s KSČM dohromady. 

Bývá dobrým zvykem, že na uctění památky obětí událostí, jako byl ranní teroristický útok v moskevském metru, je držena minuta ticha. Je to většinou to nejlepší, co lze v podobné situaci udělat, protože se jen těžko hledají slova, která by rány ještě více nejitřila. Moskvané si tu minutu ticha plným právem zaslouží, ale ve skutečnosti ale potřebují pravý opak – aby někdo hodně hlasitě zakřičel: „I mrtví z Moskvy jsou oběti. Skutečné oběti skutečného terorismu, žádné kolaterální ztráty, žádný materiál pro senzacechtivý infotainment, ale lidé, na kterých byla spáchána krutá nespravedlnost!"

K tomu, že manipulují veřejným míněním, se média nikdy příliš nehlásí, naopak ráda označují své zpravodajství jako „objektivní, vyvážené a nestranné." Právě proto jsou zajímavé grafy, přiložené k článku Náš volič, náš pán v sobotních Lidových novinách, které jsem převedl do jednoho společného (v jakých jednotkách jsou údaje na ose „y" jsem nevyčetl, proto je neuvádím, důležité jsou především poměry, které +- odpovídají), zobrazujícího srovnání pozitivních a negativních zmínek o stranách v tisku během předvolebního v roce 2006.

Ihned poté, co předseda ODS Mirek Topolánek rezignoval na post volebního lídra, začali novináři spřádat teorie o tom, jak kampaň ČSSD, ale například i TOP09, vyšumí do ztracena, protože je postavena na trefování se do antihrdiny Topolánka. Což o to, Topolánek je, či spíše byl, vděčný a laciný cíl, ale jeho odchod ze scény v žádném případě není tak fatální, jako by byl odchod Jiřího Paroubka, protože kdyby ODS Paroubka neměla, musela by si ho napískat.

Přečtete-li si pozorně anotaci k filmu Pevné pouto (film samotný jsem neviděl a nehodlám na tom nic měnit) o zavražděné dívce jménem Susie Salmonová, nenarazíte na jediné ženské jméno, všude samý chlap. Susie hraje nějaký Ronan, její matku nějaký Weisz a babičku nějaký Sarandon. K čertu, kam se podělo přechylování? To už se -ová pro ženská jména nepoužívá, nebo co? Nebo si jenom kupčík s filmy svévolně změnil jazyková pravidla, protože mu přišlo, že takto bude více „in"? Copak ty ženy nemají právo, aby se na první pohled poznalo, že jsou ženy? To opravdu neexistuje lepší způsob zrovnoprávnění žen s muži, než je učinit s muži zaměnitelnými?

ODS se zachvěla v základech, když na své funkce v čele strany nejprve rezignoval její nejvýše postavený ústavní činitel, předseda Senátu Přemysl Sobotka, a posléze na pozici volebního lídra rezignoval dokonce předseda strany Mirek Topolánek, který ovšem zůstal (zatím) předsedou strany. Sice to bude velmi pravděpodobně prezentováno jako důkaz demokratických mechanismů uvnitř strany, vnitřní plurality a schopnosti napravit své chyby, ale to nemůže nic změnit na faktu, že ODS krátce před volbami prokázala, že si neví rady sama se sebou. A taková strana chce vyhrát volby a spravovat stát? Děsivá představa!

Chystejte mávátka, bude velká sláva! Fámy se potvrdily a Obama a Medveděv podepíší dohodu o jaderném odzbrojení v Praze. Bůh suď, proč zrovna v Praze, a ne třeba v Bratislavě, když už tam Medvěděv bude na plánované návštěvě, ale asi by to bylo příliš prozaické řešení. Českou republiku tak čekají další výdaje na zajištění bezpečnosti obou potentátů a s ní spojená šikana občanů. Ale kdo by dbal o takové prkotiny, vždyť podpisem dohody v Praze nám oba prezidenti prokazují obzvláštní čest a je na nás abychom ukázali, že si ji zasloužíme. Ještě naši vnuci budou žít vzpomínkou na tu slávu a bude-li jim ouvej, přijde-li mor či hlad, milost, jíž se jim od obou prezidentů dostalo, je posílí. Jenom škarohlíd či vlastizrádce by tváří v tvář takové poctě myslel na něco tak přízemního, jako jsou zvýšené výdaje či omezování osobní svobody.

Pravidelný komentovaný monitoring dění kolem protiraketové obrany, zbrojení, eskalaci napětí, územní expanzi NATO a USA, chřestění zbraněmi a válečnických hrátkách za týden od 15. do 21. března 2010.

Přes odkaz slibující oficiální československou verzi osudu ruského zlatého pokladu ve vztahu k československým legiím jsem se dostal na digitalizované protokoly 11. zasedání Poslanecké sněmovny Národní rady Československa z roku 1925, kde mne mnohem více než osud ruského zlatého pokladu zaujala Odpověď vlády na interpelaci poslance Tausika a soudruhů o trenčínských událostech ze října minulého roku (částka VIII/5337, je ovšem třeba hledat v textu, protože dokument neobsahuje vnitřní  kotvy, takže nelze linkovat přímo).

Prezident USA Barrack Obama prosadil reformu zdravotnictví, která by měla zajistit přístup ke zdravotní péči více než 30 miliónům Američanů (podle některých zdrojů až čtyřiceti), pro které byla doposud de facto nedostupná. USA tak nakročily k cestě od země rozvojové k zemi vyspělé. Není ovšem jisté, že cestu dokončí, protože americká pravice je stejně posedlá absurdním důrazem na soukromopodnikatelský charakter zdravotnictví, jako je ta česká posedlá zázračnými třiceti korunami pokuty za čerpání plnění z povinného pojištění. A americká pravice je velmi militantní.

Už i ODS začala po troškách odhalovat svůj volební program. Asi si od postupného dávkování slibuje, že tak lépe udrží pozornost voličů. V jejím případě ovšem na programu stejně zase až tak moc nezáleží, protože v případě ODS platí, že volební program je pouhá kulisa či formální doplněk k hlavnímu trumfu v boji o mysli a srdce voličů – ke strašení komunismem. 

Předseda ČSSD Jiří Paroubek takřka dokonale vygumoval z novin i televize veškerou politickou konkurenci. Jeho rivalové, když už se ve zprávách objeví, tak většinou jen v souvislosti s ním, když jej kritizují, pomlouvají, nebo se vůči němu jinak vymezují. Jiří Paroubek za to ovšem nevděčí ani svému charismatu, ani osudové přitažlivosti program ČSSD, ale dobře zvládnutému politickému řemeslu v kombinaci s posedlostí jeho osobou ze strany médií.

Pravidelný komentovaný monitoring dění kolem protiraketové obrany, zbrojení, eskalaci napětí, územní expanzi NATO a USA, chřestění zbraněmi a válečnických hrátkách za týden od 8. do 14. března 2010.

Podezření, že někteří velmi angažování debatéři v internetových diskusích jsou placení a organizovaní, potvrzuje v rozhovoru Jan Kubáček, „politický komentátor, který se na tzv. politický marketing specializuje." 

Z jistých indicií, jako jsou například rostoucí návštěvnost či nová jména v komentářích, soudím, že se okruh mých čtenářů rozrůstá o nové tváře.  Právě pro ně jsem připravil přehled rubrik, do kterých jsou články řazeny, protože toto zařazení není nahodilé a rubrika, do které je článek zařazen, napovídá mnohé o tom, co tím chtěl básník (v tomto případě já) říci, pomáhá v orientaci a i letmý pohled na název rubriky může čtenáře uchránit zbytečného rozčilování se nad prkotinou. Samozřejmě, že dělení není 100%, někdy je zařazení článku velmi pofiderní, ale takový už je košatý strom života.

Jak rozdílně může být pojednáno o v podstatě téže události – mučení vězňů. Jednou je to čin hanebný a zlý, podruhé dobrý a záslužný. Rozdíl? Role. Není podstatné, že je někdo mučen, rozhodující je, kdo koho mučí. Přitom nepochybuji o tom, že motivace vyšetřovatelů byly v obou případech obdobné, že ani obhajoba a racionalizace holomků z gestapa by se příliš nelišila.

Je to až k neuvěření, ale níže citovaná slova skutečně pocházejí z pera militantního Paroubkobije a exaltovaného pravicového rétora Martina Weisse. Většinu článku Hledání léku na nerovnost sice tvoří standardní agitační nálož, na konce ale přichází toto: „Neexistuje řešení, existují jen imperativy, které mohou důsledky nerovnosti zmírnit: podpora vzdělání, jež umožní co nejvíce lidem zkusit se uplatnit; dbaní na občanskou rovnost, aby bylo vidět, že ani největší boháč si nekoupí přednost na úřadě a imunitu před zákonem; a starost o dlouhodobou solventnost sociálního státu, zejména zdravotnictví a důchodového systému, protože jejich dlouhodobý úpadek nechá na holičkách právě ty nejchudší."

Mám vážné podezření, že se mi tu na blogu přemnožily krysy. Takové ty hybridní, křížené s trolly. A nejhorší na tom je, že si asi myslí, že jsou na křížové výpravě, protože jsou agresivní, útočí na každého, kdo s nimi nesouhlasí, a vůbec se chovají jako vojáci pravdy s pravomocemi cenzora, povinnostmi inkvizitora a způsoby zástupce pro věci politické.

Čeští novináři trpí obsedantní potřebou titulovat Karla Schwarzenberga „kníže", ač zrušení šlechtických titulů bylo jedno z prvních opatření, které nově vzniklá Československá republika přijala. Přestože titul „kníže" má dnes stejný význam jako tituly „hurvínek" nebo „magor", používají ho novináři velmi důsledně. Budeme-li předpokládat, že novináři musí vědět o tom, že Český republika je republika, potom je třeba se ptát, je k používání šlechtických titulů vede.

Pravidelný komentovaný monitoring dění kolem protiraketové obrany, zbrojení, eskalaci napětí, územní expanzi NATO a USA, chřestění zbraněmi a válečnických hrátkách za týden od 1. do 7. března 2010.

Vše nasvědčuje tomu, že na šprochu bylo pravdy trochu a ministr vnitra Martin Pecina zaujme čelní místo na pražské kandidátce ČSSD do blížících se parlamentních voleb. Podle občanských demokratů jde o porušení dohod při sestavení vlády. V tom případě bych očekával, že ODS zareaguje nějak takto: „Necítíme se nadále vázáni dohodou, kterou vy jste porušili, a proto nasazujeme do voleb ministry dosazené za naši stranu."

Nestává se mi často, abych postával na veřejnosti s otevřenými ústy a hlavou se mi honily složité metafyzické úvahy na téma: „Tý krávo, tak to mi teda poser!", ale ten billboard u libeňského nádraží to dokázal. Stálo na něm: „OpenCard – nejlevnější karta v ČR." To není vtip, to je Praha.

Výběr několika vlastních postřehů a myšlenek zpod reedice upoutávky Slovenská penzijní lekce na Outsider Media na téma (částečná) privatizace důchodového systému.

Jak ukazují zkušenosti Slovenska, platí v případě zásahů do fungování penzijního systému více než kdy jindy osvědčené dvakrát měř a jednou řež; v  případě reformy penzijního systému pak není od věci měřit raději třikrát. Každá taková reforma je totiž ryzí sociální inženýrství a hra s osudy lidí, kteří jsou nuceni snášet důsledky okolností, které nemohli ovlivnit. Při diskusích o penzijní reformě je rovněž třeba být ve střehu a dávat pozor na to, kdo a co říká, protože těmi, kteří nejrozhodněji (a často i nejsvůdněji!) za jeho reformu plédují bývají penzijní podnikatelé, jejichž zájmem je na penzijním systému a jeho reformách vydělat (kořistit zisk), a nikoliv zajistit důchody jeho účastníkům.

Anonymitu na internetu jsem vždy považoval za záležitost víceméně iluzorní, protože z podstaty fungování IP sítí vyplývá, že počítač, se kterým komunikujete, stejně jako všechny počítače na trase spojení, musejí vědět, kdo jste, jinak by k vám nikdy žádná data nedorazila. Tedy ne všechny to musí vědět přesně, ale minimálně ten poslední ano. A to nemluvím o behaviorálních charakteristikách, tedy které stránky navštěvujete, co a kde hledáte, či jakým stylem komunikujete.

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí, územní expanzi NATO a USA, chřestění zbraněmi a válečnických hrátkách za týden od 22. do 28. února 2010.

Pochybuje snad někdo o tom, že zimní gladiátorské hry (aka Olympiáda) jsou kšeft za všechny prachy? Pak ho z omylu vyvede zúčtování, které po hrách začalo: „Vancouver, provincie Britská Kolumbie a celá Kanada teď spočítají, kolik se vydělalo. Nebo prodělalo?! (...) I vancouverský rozpočet výrazně převýšil původní plány. Počítalo se s investicemi ve výši 1,5 miliardy amerických dolarů. Teď to vypadá na šest, možná až osm miliard. (...) Olympijskou vesnici z části zaplatí daňoví poplatníci. Britská Kolumbie už snížila výdaje na zdravotnictví a kulturu." No neberte to za ty peníze!