Tribun

DoS útok (z anglického Denial of Service) je pojem z oblasti informačních technologií, který znamená takový útok, při kterém je cílový počítač prakticky vyřazen z provozu tím, že je zahlcen požadavky v takovém množství, že není schopen je zpravovat a přestane reagovat. Účelem tohoto útoku není počítač ovládnout a ukrást z něj data, nebo mu naopak nějaká podstrčit, ale jeho funkční vyřazení. Poslední dobou si stále častěji připadám, jako bych byl cílem lidské, přesněji občanské varianty DOS útoku já sám.

Bez větší pozornosti prošla minulý týden tato zpráva: „Ministerstvo počítá pro letošní rok s postupným přeléváním úspor ve spotřebu. (...) Lidé tedy budou financovat druhý rok krize z toho, co našetřili dříve, předpokládá stát." Zní to logicky a snad právě proto ta zpráva nevyvolala větší pozornost, ve skutečnosti má však toto banální sdělení dalekosáhlé následky – neznamená to totiž nic menšího, než že dojde k výraznému oslabení vyjednávací pozice zaměstnanců, kteří budou bez rezerv, které by jim umožnily vytvořit si manévrovací prostor, existenční tísní nuceni přijímat práci za pro ně méně výhodných, či zcela nevýhodných podmínek, zatímco pozice zaměstnavatelů, tedy dnes ve své většině nadnárodního spekulativního kapitálu, bude posílena.

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí a mezinárodní situaci za týden od 18. do 24.ledna 2010.

O tom, že jistá „genderová lingvistka" (tato specializace mi sama o sobě připadá jako z Guinessovy knihy rekordů, kdy si kdokoliv může vytvořit vlastní disciplínu, např. nejvíce nafukovacích balónků propíchnutých divadelním kordíkem, ve které potom exceluje) sepsala pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy příručku, kterak se správně vyjadřovat z hlediska rovnosti pohlaví a nepoužívat výrazivo sice gramaticky správné, ale sexistické, jsem četl již dříve. Nepřikládal jsem tomu váhu a považoval to za postmodernistický exces, který odezní bez následků. To byla chyba. Neodezněl.

Look at strip Part of narture by Stuart McMillen. Many of what most of people dislike to hear and think about is here expressed with few words, several pictures and just two colors.

V Česku možná začne projekt na podporu četby Bitva knih. Bitva knih? První, co se mi u takového spojení vybaví, jsou dva regály knih zaklesnuté v klinči, chňapající po sobě deskami a omotávající se záložkami, vystřelující listy jako klamné cíle a snažící se třením zvýšit teplotu a rozpustit tak soupeřovo lepidlo, když ne jej rovnou zapálit, a úplně u země pak umdlévající grimoár čelí přesile dotírajících paperbacků.

Rozhodl jsem se uposlechnout Kapitánovy výzvy a přispět svým skromným dílem k popularizaci dalšího zářezu do hagiografie mého oblíbeného „rytíře bez bázně a hany," jednoho z – jak jej trefně charakterizoval Kapitán – „nejzásadovějších, nejneohroženějších, nejspravedlivějších a nejmorálnějších profesionálních (anti)komunistů (byl obojí, vždy však celým srdcem)" – senátora Jaromíra Štětiny, o kterém vyšlo najevo, že byl spolupracovníkem StB. Story dále pokračuje Štětinovou obranou, Pecinovou skepsí, opět Štětinovou obranou vlastní legendy a Pecinovou tečkou.

„Omezit se na vytváření vlastního majetku je bezvadný recept. My ale neseme odpovědnost za neaktivní, neprůbojné, nemocné, staré." To jsou údajně slova předsedy ODS Mirka Topolánka. Topolánek je skutečně sekáč a jednička, protože shrnout do jedné stručné věty vše, co ODS nikdy nebyla a nikdy nebude, pokud chce zůstat sama sebou (ne, že by mně vadilo, kdyby se stala někým jiným, nebo nikým), to už chce pořádný fortel.

Co? Rok 1984. Že už byl? Ten kalendářní ano, ale ten románový na svoji hvězdnou hodinu teprve čeká. Stále více se ukazuje, že Orwell při psaní svého románu moc dobře věděl co dělá, když jej situoval do Velké Británie. Nedosti na tom, že mají kamery na každém rohu (nechci šířit klepy, ale nedávno jsem někde četl, že je chtějí začít instalovat i na záchody), takže záznamy z nich nestíhá policie vyhodnocovat a do hry možná vstoupí soukromé firmy, které budou šmírovat komerčně, ale posedlost bezpečností začíná nabývat skutečně až groteskních rozměrů, tak jako v případě nešťastníka, který napsal na Twitter vtip a policie ho za to vyslýchala sedm hodin.

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci pětí a mezinárodní situaci za týden od 11. do 17. ledna 2010.

Prasečí chřipka byla jeden velký podvod, říká v rozhovoru Wolfgang Wodarg, epidemiolog a vysoký představitel Rady Evropy. Prasečí chřipka se začíná vybarvovat jako pěkná prasárna, podvod a marketingová akce, jejíž hlavním účelem bylo zvýšit obraty a hodnotu farmaceutických firem, což je ostatně přesně to, co o čem se na různých disidentských blozích a webech spekuluje již celou řadu měsíců. Nyní to začínají pochybnosti připouštět už i novináři, tedy ti, kteří ještě nedávno svědomitě a „pokrokářsky" horovali pro zodpovědné a preventivní očkování. Co je na tom snad nejvíce znepokojující je samozřejmé a bezešvé propojení veřejné správy a soukromého podnikání, kdy to první se stále více stává jen servisní základnou toho druhého, podobně jako v případě privatizace bezpečnosti.

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí a mezinárodní situaci za týden od 4. do 10.ledna 2010.

Kontext: podle některých (podle všeho malých) podnikatelů s pár zaměstnanci jsou tito jen darmožrouti a nevděčníci, kteří koukají, kde by co ukradli, ošulili, a pouze nedokonalé zákony brání tomu, aby s nimi bylo naloženo tak, jak si zaslouží.

Řidič Dopravního podniku Praha (DPP), který v pondělí rozložil za okno tramvaje č. 2 šálu s nápisem Dělnická strana, dostal v úterý výpověď. O tom, zda by byl DPP stejně razantní a nekompromisní i v případě, že by šlo o šálu Sparty nebo ODS, případně se mu v kabině houpal Ukřižovaný, zle jen spekulovat. A není to ani zase až tak důležité. Podstatné je, že horlivost DPP je podle všeho protizákonná a dotyčný řidič tramvaje, pokud se obrátí na soud (jakože tak údajně hodlá učinit) získá zpět nejenom práci, ale možná i nějaké to odškodné. 

Znalost nástrojů propagandy by měla patřit k základnímu vzdělání všech, kdož nechtějí jen pasivně přijímat, co jim naservírují „svobodná," „vyvážená" a „objektivní" média, a tomu potom věřit, protože to je pohodlnější, ale mají ambice kriticky zvažovat informace, které se k nim dostávají, a na jejich základě činit vlastní závěry, aby si tak vytvořili svoji alternativu k oficiální názorové konfekci. Kritické a ostražité čtení je nejenom výsadou, ale přímo povinností každého svobodného ducha, protože ve víře není svobody, ať jde o víru náboženskou, politickou nebo ekonomickou.

Snad příliš nepřeháním, když řeknu, že zlatým hřebem do rakve důvěry české veřejnosti v politiky a politiku byli „přeběhlíci" – poslanci, kteří byli zvoleni za nějaký program, ve sněmovně však podporují program jiný. Nejčerstvější případ je ze včerejška: do té doby poslanec ČSSD Kosta Dimitrov přeběhl do zbrusu nové, ještě teplé strany SPO Miloše Zemana (který se jak známo, mýlil v politice), čímž se z marginální, byť ambiciózní partičky stala rázem strana parlamentní.

V sobotních LN vyšel rozsahem nevelký, ale obsahově vydatný text Jiřího Pehe Privatizace americké bezpečnosti o outsourcingu represivních (v tomto případě vně-represivních) funkcí USA, který vrhá světlo na stinnou stránku toho, jak funguje ta „pravá svoboda" a „pravá demokracie". Je to čtení depresivní, protože pokud se situace nezmění (a ta se nezmění, protože trendy jsou zjevné), čeká nás budoucnost okovaných bot, bodáků a nikým a ničím neomezovaného řádění žoldáků bez jakékoliv odpovědnosti vůči komukoliv kromě svého velitele a jeho klienta. 

Že vám to přijde jako nebetyčná blbost? Vsadím se, že kdybyste na zprávu s titulkem „Policie hledá cesty, jak tolerovat vraždy" narazili, začali byste pochybovat o příčetnosti autora a šli hned zkontrolovat kalendář, jestli není 1. dubna. A vidíte, dnes se jedna podobná objevila: Policie hledá cesty, jak tolerovat malé množství alkoholu za volantem. 

Až do dnes jsem myslel, že vrcholem absurdity na poli boje proti propagaci neonacismu bylo obviňování mladých přírodovědců za to, že si za svůj emblém zvolili protěž, takto též znak jedno z divizí SS. Ovšem pokrok jde vpřed mílovými krok a novodobý hon na čarodějnice dnes dosáhl dalšího vrcholu, když časopis o historii vydal kalendář s hákovým křížem na vlajce „jako přílohu přinesl kalendář na rok 2010 s válečnými historickými plakáty, kde se na jednom z listů se vyjímá vlajka Hitlerjugend se svastikou," na což odborníci na extremismus zareagovali tak, že majitelům kalendáře doporučili, aby říjen, na nějž inkriminovaný plakát připadl, „raději přešli, jinak by prý mohli být stíháni kvůli propagaci hnutí potlačujících lidská práva."

Myslel jsem, že mne jen máloco může překvapit víc, než drakonický a zpátečnický irský zákon proti rouhání, to bych se ovšem nesměl dočíst, jak bylo sedm Britů pohnáno před soud za to, že uráželi britské vojáky během parademarsche u příležitosti jejich návratu z conquisty v Iráku a Afghánistánu.

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí a mezinárodní situaci za týden od 28. prosince 2009 do 3.ledna 2010.

Výtah z rozhovoru s Jaroslavem Vaňkem, ekonomem českého původu působícím v USA. „Věžemi" jsou míněny věže WTC v New Yorku, jejichž pád v roce 2001 je symbolem principielního kolapsu celé ekonomiky, kterou reprezentovaly, „stavění věží" pak symbolizuje obnovu světové ekonomiky na základě odlišného paradigmatu, který Vaněk nachází v kooperaci a participaci zaměstnanců na řízení firem, polidštění podniků a něčem, co nazývá demokratizací ekonomiky. Jeho vize sice znějí poněkud utopicky, ovšem umlčování, kterému čelí on i jeho žáci, naznačuje, že svými myšlenkami míří na citlivé místo systému. Osobně si ale myslím, že bude třeba vymyslet ještě něco jiného, než participaci a demokratizaci, protože intelektuální výbava je determinována dlouhými lety působení kapitalismu a lidé již nejsou mentálně schopni akceptovat systém, který by nebyl založen na permanentním růstu a exploataci veškerých zdrojů, včetně těch lidských.