Tribun

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí a mezinárodní situaci za týden od 19. do 25. října 2009. Joe Biden nabídl cenu útěchy za odpískaný radar – rakety, a premiér s chromým mandátem Fischer nás hned zateplat přihlásil do klubu raketových svišťů. USA se dost možná už zase chytají na válku s Ruskem.

To, co na první pohled vypadá jako další vrtoch staříka z hradu, se na ten druhý může ukázat jako zdařilá intrika. Dlužno dodat, že úspěšná, ten starý lišák nás opět doběhl.Samozřejmě, že ne všechny, nejvíce ty, kteří mu věřili.

Podle nejnovějších zpráv se vláda rozhodla vstoupit do tanečků kolem nového českého eurokomisaře a zatancovala rovnou dupáka – navrhla vlastního kandidáta Vladimíra Dlouhého, bývalého kariérního komunistu, bývalého ministra a současného vysoce postaveného představitele předního banksterského domu Goldman Sachs. Reakce jsou vesměs vstřícné, Dlouhý se zdá být přijatelný kompromis. Jen Zeleným se nezdá, že je „příliš úzce spjatý s českou cestou transformace".

V předvečer 91. výročí vzniku ČSR určitě neuškodí připomenout si několik slov z knihy Vladimíra Škutiny Český šlechtic František Schwarzenberg, která jsou vzniku republiky a otázce státoprávní věnována.

Nebývá výjimkou, že ty nejzlověstnější zprávy bývají těmi méně prozíravými nadšeně vítány. Nejinak tomu nejspíše bude i v případě zprávy Privatizace dobývání vesmíru má vyřešit nedostatek peněz pro NASA. Privatizace a komercionalizace – pro někoho svatý grál pokroku a správné funkce – znamená v případě vesmíru zcela zásadní předěl, Rubikon, od nějž není návratu.

Jak to tak vypadá, švédští alchymisté vynašli balzám na páně prezidentovu ješitnost, protože jak jinak by to přišlo, že Klaus je s návrhem Švédska na výjimku pro Česko spokojen? Řešení je skoro až elegantní: „Mělo by se jednat o slova Česká republika a o čárku, která by se přidala k polské a britské výjimce." Klaus dostane svoje vítězství, status prezidenta-protektora i s apendixem mu bude potvrzen a Brusel to nepřijde na víc než trochu toho úřadování. Je to sice demokratickým deficitem zatížený přílepek, zaplevelující už tak plevelné komunitární právo, ale kdy by na takové detaily hleděl, když je o to osvědčit své češství a vylepšit si image, že?

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí a mezinárodní situaci za týden od 12. do 18. října 2009.

Karlův most stojí v Praze přes Vltavu již kolik set let, přestál kolik válek a povodní. To všechno přežil. V současné době probíhající „opravu" však již možná nepřežije. Nespokojenost s tím, že bestie opět triumfuje, lez vyjádřit podpisem pod Petici za záchranu Karlova mostu. Není přece důvod mlčet a nechat si kálet na hlavu!

Prestiž právníků již dávno nekoření v úctě k jejich vzdělanosti, loajalitě k „slepé spravedlnosti" a mravní integritě, ale v bohatství, které jim výkon lukrativní právnické profese. Právníkem se dnes člověk stává nikoliv proto, aby právo nalézal a sloužil mu, ale proto, aby jej mohl tunelovat, aby věděl, jak obcházet zákony a kličkovat mezi paragrafy.

Pravidelný komentovaný monitoring zpráv o americké protiraketové obraně, zbrojení, eskalaci napětí a mezinárodní situaci za týden od 5. do 11. října 2009: přijdete Biden, máme „naději", že u nás budou místo radaru rakety a Rusové jsou vůči nové verzi štítu vstřícnější.

Výtah z článku Savitri Devi: Hitlerismus a hinduismus. Doprovodné ilustrace představují užití svastiky v hinduistickém prostředí.

Jeho prezidenstvo Klaus I. lidu prostému i vznešenému, domácímu i cizímu,  své výhrady ku smlouvě zvané Lisabonská oznámiti se uvolilo: „povede k ohrožení právní jistoty občanů a stability vlastnických vztahů v naší zemi (...) umožní obcházet české soudy a uplatňovat například majetkové požadavky osob vysídlených po druhé světové válce přímo u Soudního dvora EU." (zdroj) Že oněmi „osobami vysídlenými" mínění jsou Němci Sudetští snad ani netřeba dodávati.

Nobelovu cenu míru za rok 2009 získal – prezident USA Barrack Obama. To není vtip, to je realita. Nic proti panu Obamovi, je to celkem sympaťák, jenže být sympaťák je na tuto cenu trochu málo. Laureát Nobelovy ceny míru by měl dlouhodobě, nelépe celým svým životem, prokazovat, že je jí hoden, měl by pro mír dělat něco víc, než že ho neporušuje. Co mimořádného udělal pro mír prezident státu, který má desítky vojenských základen po celém světě a aktuálně vede dvě nelegitimní, kruté a civilní obyvatelstvo a kulturní dědictví devastující války?

Včera upoutala pozornost zpráva o tom, že romští kopáči v centru Prahy na sobě jako reklamu nosí trička s nápisem: „Měl jsem se líp učit." Prý jim to nevadí, trapně si nepřipadají, navíc to nedělají zadarmo – dostali na kafe a cigarety.

Premiér Fischer se odmítl účastnit kulatého stolu o financování vědy. Zdůvodnil to v dopise předsedovi Akademie věd Drahošovi tím, že se nenechá vydírat („Víckrát jsem zdůraznil, a to i veřejně, že cestou k nalezení řešení nejsou demonstrace a vydírání vlády. S vládou i se mnou osobně je možné věcně jednat za jednacím stolem a hledat řešení, nebo lze demonstrovat a křičet, že vláda ‚vraždí českou vědu‘."), a obratem přitlačil předsedu Akademie ke zdi s tím, že s ním jednat nebude, dokud se pan předseda zřetelně nedistancuje od nespokojených vědců („Důrazně Vás proto žádám, abyste se jako představitel vědecké obce a Akademie věd ČR od nátlakových akcí distancoval a pomohl tak obnovit elementární důvěru, která je podmínkou pro skutečná jednání, která mají přinést všestranně užitečné výsledky.")

Ponurý, beznadějný (alespoň pro Američany), sžíravý, bez iluzí a lakování na růžovo. Takový je přepis rozhovoru se spisovatelem Gore Vidalem na Britských listech.

Přestože je radar pasé, ale myšlenka americké vojenské přítomnosti v Česku žije dál, stejně ideologie, která radar zplodila. Proto pokračuje i monitorování dění kolem protiraketové obrany, hrozby americké vojenské přítomnosti, zbrojení, chřestění zbraněmi, víření válečných bubnů a eskalace mezinárodního napětí. V týdnu od 28. září do 4. října 2009 začaly USA opět jednat s ČR o nové verzi štítu, přišly další zprávy o budování štítu v Arktidě a objevil se zajímavý rozhovor s hlavním íránským jaderným vyjednavačem Saeedem Jalilim.

Zástupce šéfredaktora Lidových novin Jaroslav Plesl se v sobotním vydání dopustil (redakčního?!) komentáře ekonomické téma a vyšla z toho pěkná pravicová agitka. Neinvenční, ale poctivá.

Dočetl jsem se, že ODS hrozí odchodem ministrů z vlády, protože se premiér kloní levici. Ponechme nyní stranou, že mne příklon k levici děsí asi tak o pětadvacet řádů méně, než příklon k pravici. Zaujalo mne na tom něco jiného: jak může někdo odejít odněkud, kde není? Fischerova vláda je přece „úřednická" a „apolitická". Možná jsou v ní nějací sympatizanti ODS, ale není v ní ODS jako taková.

Paličatí Irové řekli Lisabonské smlouva ANO a přidělali tak bolení hlavy českým euroskeptikům s prezidentem Klausem v čele, kteří jistě doufali, že to někdo rozhodně za ně a že odpovědnost za torpédování „Lisabonu" nebude na nich, a oni jen budou moci dělat ramena. Česká republika tak rázem zůstala v Evropě sama jak ten příslovečný kůl v plotě, protože se dá očekávat, že Polsko v souladu s dřívějším prohlášením svého prezidenta podepíše v nejbližších dnech.

Na výdajové straně státního rozpočtu se škrtá. Bude méně peněz na platy učitelů, na sociální služby, na podporu rodin s dětmi. Přitom se z rozpočtu vyplácí cca 20 miliard korun, které by se daly ušetřit snadno a bezbolestně. Mám na mysli státní podporu stavebního spoření a penzijního připojištění, na kterou bylo v roce 2008 vynaloženo cca 14 mld., respektive cca 5 mld. Kč (dá se předpokládat, že konečná čísla za rok 2009 budou srovnatelná).