Tribun

Přestože je radar pasé, myšlenka americké vojenské přítomnosti v Česku žije dál, stejně ideologie, která radar zplodila. Proto pokračuji v monitorování dění kolem protiraketové obrany, hrozby americké vojenské přítomnosti, zbrojení, chřestění zbraněmi, víření válečných bubnů a eskalace mezinárodního napětí v týdnu od 21. do 27. září 2009. Tentokrát přišly zajímavé zprávy zejména ze zahraničí, spekuluje se o budování PRO na Kavkaze a šušká se, že radar „zařízli" Češi.

„Již nějaký čas dlužím Vesemirovi odpověď na otázku, proč jsem nazval křesťanství bludařstvím." Těmito slovy tento text původně začínal. Jenže podíváte-li pozorně na odkazovaný článek (resp. komentář), zjistíte, že z „nějakého času" jsou již bezmála dva roky (sic!). Ne, nesepisoval jsem ty dva své „opus magnum," které bych vám teď předkládal, jenom jsem ten text na první zátah nedopsal a pak jsem se k němu již nedokázal vrátit, i když mi mezitím několikrát prošel rukama a stále se mi připomínal jako nedokončené dílo, které si žádá buď završit, nebo zavrhnut. Zavrhnout jsem jej nedokázal, na to mi ho (sebe!?) bylo příliš líto, ale dokončit se mi ho také nechtělo, a tak se z něj postupně stal doyen mých restů. Až nyní, pod průhlednou záminkou návštěvy pontifa maxima, jsem se přiměl k tomu jej dokončit.

Nemám nic proti snaze o snížení deficitu státního rozpočtu, naopak, celkem mi toto úsilí konvenuje. Co mi již konvenuje méně je způsob, jak má být tohoto snížení dosaženo: bude se šetřit na těch nejpotřebnějších a nejbezbrannějších, na důchodcích, nemocných a rodinách s dětmi, bude se brát tam, kde je málo, aby se nemusel sáhnout tam, kde je mnoho.

Nehodlám opisovat všechno, co Lidové noviny (samé koniny, jak by řekl nejmenovaný štamgast) otisknout, ale tentokrát mne tři články zaujaly natolik, že si z nich malou rešerši udělám. Nejsou dlouhé, ale v těch pár slovech je víc, než v tlustých knihách (i tenkých, nezapomněl jsem na vás, pane prezidente) slovutných mistrů pánů magistrů a rozličných polyprofesorů.

Překlad memoranda iráckého novináře Muntazera al-Zaidiho, proslaveného tím, že na tiskové konferenci v Bagdádu hodil botou po americkém prezidentu Bushovi, které napsal po svém propuštění z vězení, a které bylo otištěno v britském The Guardian. Překlad pořídil a na svém blogu na Aktuálně.cz vystavil Aleš Drobek. Protože se jedná o text, který se pravděpodobně v masmédiích vůbec neobjeví, rozhodl jsem se jej s překladatelovým svolením zveřejnit i zde, jako znepokojující příklad toho, že myslí, píší a cítí i lidé, kteří jsou pro nás většinou jen čísly ze statistik „kolaterálách škod".

V přelomovém týdnu od 14. do 20. září přišla dlouho očekávaná zpráva: Radar tady nebude! Toto oznámení vyvolalo takovou smršť dalších zpráv, spekulací, denunciací a osobních útoků (z vyznavačů radaru v čele s Václavem Havlem, který ne a ne pochopit, že jeho hvězdná hodina dávno minula, se na adresu těch, kteří jej nechtěli, vylilo takové žluči, že to až bylo k nevěření), že jsem je nestíhal ani všechny registrovat, natožpak číst. Proto bude toto vydání z větší části jen suchým výčtem odkazů, zájemce o komentář odkazuji na svůj bilanční článek Radar over.

Radar tady nebude. Je to důvod k radosti, nikoliv však k uspokojení. Skončila totiž jen dílčí epizoda v zápase o modus existence českého národa a středoevropského prostoru vůbec, bitva, která nerozhodla válku. Myšlení, jehož je radar produktem a lidé, kteří v něm viděli symbolické zhmotnění svých snů o světovládě, jsou stále zde, na stejných pozicích a se stejnými cíli.

Současná vlna protiruské hysterie a nenávistného antirusismu, který se jeho proponenti snaží představovat jako něco přirozeného a bytostně českého, je velmi pravděpodobně jen moderním konstruktem, kterým má racionalizovat (s pomocí eklektické směsi racionální ostražitosti a iracionálních (sic!) uměle přiživovaných úzkostí) změnu orientace nově etablovaných elit z jednoho mocenského centra (slovanské Rusko) na druhé (anglosaské USA). V této souvislosti není bez zajímavosti článek Dalibora VÁCHY Za cizí město v čísle 9/2009 kulturně-historické revue Dějiny a současnost, s podtitulem Českoslovenští legionáři u Kazaně v roce 1918. Jak totiž ukazuje dále citovaná pasáž, vztah Čechů k Rusům nebyl vždy tak aktivisticky negativní, jak dnes dominuje médiím, ale vyvíjel; zárodky jistého despektu Čechů k Rusům se však možná rodily právě v bitvě o Kazaň.

Uznávám, je to ostuda, když po všem tom úsilí, které jsem sledování dění kolem radaru a psaní o něm (přesněji  proti němu), nemám teď, když dojde k zásadnímu obratu, připravený solidní komentář. Ale je to tak – nemám. Proto, než jej napíši, což beru jako víceméně svoji dobrovolnou povinnost, nabízím alespoň své komentáře recyklované zpod blogů Patočky a Klvani na Aktuálně.

Obama volal Fischerovi: Radar v Česku nebude: „Před jednou hodinou ranní pražského času o tom americký prezident Barack Obama informoval telefonicky premiéra Jana Fischera (...) Místo obrany proti mezikontinentálním střelám s dlouhou dráhou letu, kam patřil projekt polského pozemního sila a českého radaru v Brdech, chce [americká vláda] rozvíjet obranu proti raketám středního a krátkého doletu."

Přestože je radar pasé, myšlení, které jej zplodilo a lidé, kteří v něm vidí svůj svatý grál, jsou stále zde. Nebezpečí recidivy je tudíž více než reálné a proto pokračuje i pravidelný monitoring zpráv o možné americké vojenské přítomnosti v Čechách, zbrojení, chřestění zbraněmi a eskalaci napětí. Tentokrát  za týden od 7. do 13. Září 2009.

Monitoring zpráv o plánované americké radarové stanici v Brdech, zbrojení, chřestění zbraněmi a eskalaci napětí za týden od 31. srpna do 6. září 2009. Vzhledem k radikální změně situace a tomu, že radar je již pasé, o něco stručnější, nicméně stále potřebný, neboť pasé je radar, nikoliv myšlení, které jej zplodilo a nebezpečí recidivy není zanedbatelné.

Ještě včera jsem se rozčiloval, jak poslanci zprznili ústavu, a dnes je všechno jinak. Ústava sice zůstává zprzněná, ale zbytečně, předčasné volby nebudou, protože ČSSD nedodala potřebné hlasy k tomu, aby se sněmovna mohla sama rozpustit. Musím uznat, že i mě tento smělý kotrmelec poněkud zaskočil. Co na to říct? Snad jen: beru na vědomí. Nemá smysl ničit si kvůli tomu zdraví.

Naši poslanci mají k ústavě vztah vřelý, chtělo by se říci až intimní. Jak jinak si vysvětlit, že ji nenechají na chvíli na pokoji a stále na ni dorážejí? Když se jim ústavu nepodařilo ojebat na první pokus, protože jim do hlasovací mašinky nasypal trochu písku Ústavní soud, nevzdali se a šli na to od lesa. Jak řekli, tak udělali a ústavu dojebali bleskově přijatou novelizací.

Vydavatel a provozovatel webu Zvědavec Vladimír Stwora nebyl opatrný, nedal si pozor, kde končí ústavou zaručená svoboda slova a tady to má: deset měsíců podmíněně s odkladem na dva roky trestním příkazem za  „podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka" podle §261a Trestního zákona.

Komentovaný monitoring zpráv o plánované americké radarové stanici v Brdech, zbrojení, chřestění zbraněmi a eskalaci napětí za týden od 24. do 30. srpna 2009. Američané radar v Česku možná vzdávají, každopádně hledají alternativy a připouštějí jeho vybudování jinde.

Ediční poznáka: „Přetisk" třetí, závěrečné pokračování Geonova „uvádění přítele Paroubka na pravou míru" (1. díl, 2. díl). Tentokrát není tématem nic menšího, než ona „sociální spravedlnost," která se příteli Paroubkovi někam zatoulala, jako kdyby se jí přítel Paroubek i s celou kariérní částí ČSSD nějako štítil, či co, ač stojí v samém středu levicového diskursu.

Jsem nevyléčitelný optimista. Jak jinak si vysvětlit, že jsem se, navzdory opakovaným špatným zkušenostem s mediálními projevy představitelů ODS, které mi pravidelně přivozují fyzickou nevolnost, pustil do čtení on-line rozhovoru s „ekonomickým expertem" ODS Martinem Kocourkem.

Olej do ohně předvolebního hašteření a patetických divadelních etud na téma strach – nejlepší rádce a s nenávistí nejdál dojdeš, pro zmatení nepřítele (kterým není nikdo jiný než sám mýtický „demos") běžně nazývaného volební kampaň, přilil dnes Ústavní soud, když v reakci na stížnost poslance Melčáka, že byl přijetím zákona o zkrácení volebního období Sněmovny, kterým byla otevřena cesta k předčasným volbám, zkrácen na svém právu vykonávat nerušeně veřejnou funkci, rozhodl o pozastavení vykonatelnosti výnosu prezidenta republiky a vyhlášení předčasných voleb, čímž předčasné volby de-facto odložil ad-acta.