Tribun

Moravskoslezského krajský soud vydal předběžné opatření, jímž zakázal lékárně v opavské Slezské nemocnici platit za pacienty poplatky. Podle žalobce Marka Hampla, lékárníka, jemuž pro jeho zatvrzelé a uvědomělé lpění na vybírání poplatků ubylo klientely: „se soud zcela ztotožnil s argumentací žalobce. Toto usnesení nám dává za pravdu v tom smyslu, že aktivity kraje naplnily znaky nekalé hospodářské soutěže, které vedou k poškození soukromých lékáren." Soud se tedy ztotožnil s názorem, že primárním smyslem existence lékárny je zisk, zatímco distribuce léků je až sekundární, něco jako pozitivní vedlejší efekt. Přitom pořadí těchto efektů by mělo být přesně opačné.

Organizátoři řetězové hladovky proti radaru dnes oznámili, že hladovka po 43. týdnech a 300 zúčastněných končí. neboť podle nich poté, co byly smlouvy staženy vládou s parlamentu, není k dalšímu pokračování hladovky důvod.

Komentovaný monitoring zpráv o americké radarové stanici v Brdech, ale i širších geopolitických souvislostech, tak jak je přinesl týden od 23. do 29. března 2009, týden ve kterém padla vláda.

„(Paroubek) nejprve s velkou pompou nezodpovědně shodil kabinet Mirka Topolánka v době ekonomické krize a v poločase předsednictví EU." Tuto větu si bylo možno přečíst v jednom z komentářů v dnešních Lidových novinách. Nezáleží na tom ve kterém, protože v různých obměnách se vyskytuje snad v každém, který nějak reaguje na současnou vnitropolitickou situaci. Ač se jsou autoři různí, sdělení je vždy stejné:

Všechnu pravicovou zlobu a nenávist, všechna otřelá klišé a všechny myšlenkové stereotypy dokázal Jan Štern vtělit do kratičkého přípisu Svržení vlády byla nezodpovědná hloupost a stvořil, či spíše vyvrhl něco, s čím se sice musí zacházet v gumových rukavicích a v roušce, ale rozpitvat se to musí.

Včera zveřejnil europoslanec za ODS Jan Zahradil agitku nazvanou Pohár nezodpovědnosti přetekl..., v níž je možno číst tento skvost soudobé propagandy: „Předsednictví Rady EU je naše nejvýznamnější zahraničně politická úloha minimálně za poslední desetiletí. Celá administrativa se na něj dlouho a pečlivě připravovala. Od prvního dne prokazujeme, že jsme schopni zvládnout řízení největší světové ekonomické velmoci a že dokážeme dělat globální politiku. Může to být naše poslední příležitost, kdy budeme mít šanci ovlivňovat celosvětovou agendu. Jak se zachová naše opozice? Podrazí vládě nohy a celé ČR tak vrazí dýku do zad."

Otázka, zda půjde vláda od válu, je zodpovězena: jde. Neuvěřitelné se stalo skutkem – Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru. Došlo tak na slova přísloví, že čím kdo zachází, tím také schází. S pomocí „zrádců" vláda vznikla a s pomocí „zrádců" teď vzala konec. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mne to netěší. Těší, už jenom proto, že se jedná o jasný signál, že si nikdo nemůže dovolit vše a že vláda musí brát ohled na veřejnost, kdyby jen proto, že jinak je opozice na koni.

Komentovaný monitoring zpráv o americké radarové stanici v Brdech, i širších geopolitických souvislostech, tak jak je přinesl týden od 16. do 22. března 2009, který patřil pro změnu mezi ty hektičtější.

Před zítřejším hlasováním o nedůvěře má vláda na kahánku jako nikdy před tím. Její osud visí již opět jen na tlustém vlásku a není jediný důvod, proč by neměla padnou. Ale padne skutečně?

Z tristní nabídky multiplexu na periferii padla volba na Valkýru, jež (zde si vypomohu oficiální anotací): „vypráví skutečný příběh plukovníka Clause von Stauffenberga, který stál v čele rozsáhlého protinacistického spiknutí, jehož hlavním cílem měla být likvidace Adolfa Hitlera a odstavení jeho nejvěrnějších spolupracovníků od moci."

Vláda trhla za záchranou brzdu a vzala ze Sněmovny zpět radarové smlouvy, aby se o nich nemohlo hlasovat, a nemohly tak být případně zamítnuty, což zcela reálně hrozilo. Je mi sice divné, že vláda může takto zasahovat to jednání Poslanecké sněmovny, ale budiž, nejsem expert na jednací řád Sněmovny. Co však nechápu je, proč to vlastně udělala. Vždyť kdyby byla pravda jen polovina z toho, co vláda o radaru prohlašovala, tak by pro muselo být 213 poslanců z 200.

Komentovaný monitoring zpráv o americké radarové stanici v Brdech, i širších geopolitických souvislostech, tak jak je přinesl týden od 9. do 15. března 2009, který patřil mezi ty klidnější.

Na pořadu 17. schůze PS, jež začíná dnes ve 14:00, jsou i obě radarové smlouvy. Opět bez většího zájmu médií, ale tentokrát i bez hlasitější odezvy v „internetovém disentu."

Případů vražedného šílenství, kdy se někdo chopí zbraně, často legálně držené, vystřílí celou rodinu, postřílí sousedy či zmasakruje studenty ve škole, a nakonec obrátí zbraň proti sobě, v poslední době povážlivě přibývá.

Pokud Ministerstvo spravedlnosti mluví o soukromých věznicích a programech typu PPP, je třeba být připraven a vědět, o čem je vlastně řeč. Článek Hnusný obchod s lidskými životy na příkladu Velké Británie a USA ukazuje, jak funguje na zisk orientovaný soukromý vězeňský průmysl.

Řetězová hladovka na protest proti výstavbě americké radarové stanice v Brdech, která je pokračováním hladovky, již po jednadvacet dnů drželi Jan Tamáš a Jan Bednář, by neměla smysl, kdyby se o ní a o těch, kteří se jí účastní, nikdo nedozvěděl. Vládní propaganda se snaží odpůrce radarové stanice vykreslit jako ztroskotance a zaprodance, kteří by sice rádi uškodili „velké věci", ale ve skutečnosti nic nezmohou. Je proto důležité ukázat, že se základnou nesouhlasí i lidé, kteří nejsou bezvýznamní, ale spolupodílejí se na určování směru, kterým se česká společnost vydá. Pro odpůrce základny, které by vláda ráda rozeštvala a unavila, je velmi důležité vědět, že nejsou sami, izolovaní a bezmocní, ale že na jejich straně je i řada významných a známých lidí, jejichž hlas je slyšet.

(Pozn.: Tento článek bude pravidelně aktualizován v návaznosti na to, jak budou zveřejňována jména nových účastníků.)

Monitoring zpráv vztahujících se k americké radarové stanici v Brdech s přihlédnutím k širším souvislostem, které přinesl 10. týden roku 2009. Tentokrát bez komentářů prostým výčtem a tak trochu halabala, protože za prvé jsem neměl kvůli dovolené ani čas, ani chuť na pečlivější zpracování, a za druhé ze zdá, že vše důležité již bylo řečeno a teď se to jen přemílá a rozmělňuje v očekávání, jak se páni rozhodnou. O argumenty totiž již dávno nejde, a zejména ne o ty racionální.

Soud s definitivní platností rozhodl o tom, Ludmila Brožová-Polednová, odsouzená za svůj podíl na justiční vraždě Milady Horákové na 6 roků, musí ve svých 87 letech nastoupit do vězení. Pochybnost je nabíledni: není to vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu nepřiměřeně tvrdý, až krutý trest? Co si kdo vezme na staré seschlé babě?

Komentovaný monitoring zpráv o americké radarové stanici v Brdech a širších souvislostech, tentokrát za 9. týden roku 2009.