Tribun

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 8. týden roku 2009.

Tento komentář jsem již před více než rokem, v říjnu 2007, přičinil k článku Jak mlčí argumenty na Modré šanci (který jsem později rovněž přetiskl u sebe). Zcela záměrně jsem ho nechával tak dlouho „uležet", aby se prokázaly jeho kvality. Netvrdil bych, že vyzrál, ale v žádném případě se nezkazil. Situace, o které se zmiňuje, se příliš nezměnila, posun k lepšímu nenastal, naopak, věci jsou spíše horší. Ten komentář je k mé malé radosti až nepříjemně aktuální. Nemusel jsem na něm změnit čárku, a přitom jako by pojednával o tom, co se stalo včera.

Konec světa se nezadržitelně blíží a poslední hrází, která stojí mezi ním a námi, je „odpovědný Senát český" a „poslední rytíř osobní a ekonomické svobody, strážce národní suverenity, profesorissimus Václav Klaus, prezident náš, Slunce naše jasné." Až tato hráz pomine, národ český zahyne a Země koruny české navždy pohltí temno přetemné, a i tomu sv. Václavu zbudou než oči pro pláč.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 7. týden roku 2009.

Pokud bych se vrátil k otázce, proč (liberální) kapitalismus triumfoval nad socialismem – byť se ukazuje, že jde nejspíše o vítězství Pyrrhovo – potom bych hledal odpověď na úrovni příslušného živného mýtu. Ten kapitalistický je totiž z krátkodobého a individuálního hlediska atraktivnější a životaschopnější, než ten socialistický, je snazší se s ním identifikovat.

Vždy jsem považoval sociální darwinismus za pavědecké zneužití vědecky fundovaného darwinismu (viz zamyšlení nad rozdílem mezi vědou a Vědou), ale text Stanislava Komárka Kníže biologů v  čísle 2/2009 časopisu Dějiny a současnost mě přiměl, abych tento svůj pohled revidoval. Nyní se kloním spíše k tomu, že sociální darwinismus je integrální darwinismus a spíše než o vztah skutečnosti (darwinismus) a její perverzní karikatury (sociální darwinismus), se jedná o dvě spojené nádoby, které jsou provázány na úrovni společenské atmosféry, konstelace společenských sil, momentálního stavu poznání a aktuálně dominujícího diskursu.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 6. týden roku 2009.

I přečetl jsem rozhovor s M. Kocábem v sobotních LN, a nestačil se divit. Pan Kocáb, to je zase nadělení horší Čunka se Stehlíkovou dohromady. Nejenom, že se ukázal jako hyperaktivní nové koště, které si představuje vládu jako Hurvínek válku a které již dokázalo hubou vyřešit problémy, se kterými po léta nikdo nepohnul (Lety).

Rozdíl mezi vědou a Vědou je v tom, zda „slouží", nebo „vládne." Práce v laboratoři, pokusy, pozorování, výzkum – to je věda. Pokud ovšem nějaký partikulární poznatek, či nějakou zákonitost prohlásí za „univerzální pravdu" a za podstatu světa a této pravdě vše podřizuje, vše skrze ni vykládá a přitom potlačuje a deformuje vše, co je s ní v rozporu, nebo je jen schopno ji zpochybnit, pak je to Věda.

Poslední dobou si nějak často opakuji Prachettovo: „Čekají nás zajímavé časy." To rozhodně není důvod k radosti, protože zajímavé rozhodně neznamená totéž, co příjemné. Naposledy jsem si říkal při čtení článku Krize v USA ohrožuje federální systém.

Před napjatě očekávaným sobotním vystoupením amerického vicepresidenta Joe Bidena na bezpečností konferenci v Mnichově, jež mělo vnést jasno do budoucnosti americké protiraketové obrany v Evropě, se čeští radaroví agenti chvástali s neomaleností sobě vlastní, že radar bude. Tak alespoň podávali setkání s poradcem amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti Jamesem Jonesem S. Vonda a V. Parkanová.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 5. týden roku 2009.

Hysterie kolem zmínky a Hitlerovi, kterou v notně propíraném (1, 2, a například 3, ale ta jen na vlastní nebezpečí) rozhovoru pro LN utrousil David Rath (ČSSD) a jež byla promptně využita ke skandalizaci středočeského hejtman a potažmo celé ČSSD, úspěšně pokračuje, a tak jsem usoudil, že je na čase, abych se do ní rovněž vložil.

Nadpis jsem si vypůjčil od jednoho diskutujícího ze serveru Novinky.cz, který tak lakonicky reagoval na oznámení, že diskuse na Novinkách čeká výrazná změna. Ověřit si to nemůžete, protože příslušná diskuse byla promptně zablokována (sic!). A v čem že by měla ta převratná změna spočívat?

Poměrně zajímavý příspěvek k diskusím o minulém režimu přinesl Stanislav Holubec v článku Jak diskutovat o starém socialismu.  (Já osobně bych asi volil označení „reálný socialismus", které považuji za přesnější, ale je možné, že Holubec se takto snaží evokovat, že socialismus není pouze to, co bylo, ale že může být i něčím, co teprve bude, a že socialistická koncepce ještě zdaleka není mrtva).

A můžete to vědět i vy, pokud si přečtete rozhovor s psycholožkou Kateřinou Irmanovovou, který vyšel v sobotních Lidových novinách pod názvem Politici mají pocit, že jsou mesiáši. Jenže pravdou je pravý opak a o politice mnohem spíše platí, že sice „vyžaduje ty nejlepší lidi, ale není na ní nic, co by ty nejlepší přitahovalo," abych volně parafrázoval známý výrok Raymonda Chandlera.