Tribun

Předseda koaliční KDU-ČSL a dnes již bývalý ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek, proslavený svými přímočarými recepty na řešení „romské otázky", opět opouští ministerský post a vše nasvědčuje tomu, že tentokrát již se nevrátí. Neodchází ovšem středem jako ten, kdo splnil svůj úkol, ani s hlavou vztyčenou jako muž, který umí přijmout porážku. Jiří Čunek odchází za ublíženého pofňukávání, že kdyby to záleželo jen na něm, tak by nikdy neodešel, protože on přece nic špatného neudělal.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 4. týden roku 2009.

Není daleko den, kdy diskriminace levorukých bude jen nepříjemnou vzpomínkou. Hegemonie praváků pomalu, ale jistě eroduje, dokonce shora. Po leváku Billu Clintonovi se čerstvě stal americkým prezidentem další levák – Barack Obama.

Dlouho a napjatě očekávané střídání v Bílém domě je zde. George Walker Bush odchází, Barack Obama přichází. Dobrou zprávou je, že je Obama stále naživu. Přeci jenom, úspěšný atentát na amerického prezidenta během inaugurace by byl to poslední, co svět dnes potřebuje. Špatnou zprávou je, že Obama je jen člověk. Není to Spasitel, ba ani světec, a rozhodně nelze čekat, že bude konat zázraky. Bude velký úspěch, když odevzdá úřad alespoň v takovém stavu, v jakém jej převzal. Ne proto, že by jeho předchůdce G.W. Bush byl tak dobrý prezident, ale právě proto, že byl tak špatný.

Noticka Jak se žije v asi nejlepším možném období naší země si vysloužila druhé pokračování. A to je víc, než by bylo zdrávo, protože v tomto případě platí: čím více, tím hůře. Cituji z článku Lidí bez domova jsou už v Česku tisíce. Může být hůř: „Opilý bezdomovec zemřel v Liberci na zastávce tramvaje. Jiný byl nalezen mrtvý pod mostem v Olomouci. U stanice metra v Praze zahynul neznámý muž. Bezdomovec uhořel ve stanu v Chodově. Čtyři lidé uhořeli v chatce v Ostravě. Jen od půlky prosince zveřejnili policisté po celé republice na dvaadvacet podobných případů. Odhady odborníků oslovených redakcí Aktuálně.cz ukazují, že lidí, kterým v zimě hrozí smrt «pod mostem», může být v České republice kolem deseti tisíc."

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 3. týden roku 2009.

„Pozdvižení na vsi" způsobila plastika Davida Černého Entropa, kterou u příležitosti českého předsednictví EU instaloval v sídle Rady Evropské unie jako náš příspěvek k vzájemnému evropskému porozumění. Přesně v duchu tajnosnubného motta naší vlády: „Sladíme Evropu." Leč Černého dílo, které bylo ještě před jeho odhalení prohlašováno za moderní umělecký artefakt, který má odvážně demaskovat stereotypy, které o sobě evropské národy navzájem chovají, se setkalo chladným, až odmítavým přijetím.

Bývalý prezident Václav Havel má rýmičku. V jeho věku a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu je to nemoc smrtelná, byl proto hospitalizován a ihned se sešlo desetičlenné lékařské konsilium, které mělo za úkol tuto symbolickou postavičku udržet ještě načas mezi živými, asi v obavě, aby s sebou do hrobu neval i pravdu a lásku.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 2. týden roku 2009.

Nedávno zesnulý držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005 Harodl Pinter pronesl u příležitosti jejího udělení projev, který nekompromisní obžalobou zahraniční politiky USA, založené na násilí, krutosti, bezohlednosti, pokrytectví a zvůli, a Západu, který před tím vším zavírá oči, či tomu dokonce za ohlušujícího povyku: „Za svobodu a demokracii" napomáhá, těžko říct zda ve snaze přiživit se na drobcích, spadlých z amerického stolu, nebo v zoufalé nadějí, že bude-li věrně sloužit, nestane se sám jejím předmětem.

Jsou díla, jež se tolikrát probírají ve škole, až připadají člověku důvěrně známá. A pak si najednou uvědomí, že z nich vlastně nezná nic víc, než název. To je i případ „lyrické pohádkové opery" Antonína Dvořáka RUSALKA (libreto Jaroslav Kvapil). Novosvětská, Humoreska, Anglická symfonie, Slovanské tance... to vše jsou díla, jejichž jména se mi spojují s konkrétním obsahem, vím, jak znějí; Dalibor či Jakobín pro mne naopak byla vždy jen jména a byl jsem si toho plně vědom.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech, které přinesl 1. týden roku 2009.

Mýtus „osudových osmiček", letopočtů končících na „8", ve kterých dochází v Čechách ke společenským zvratům a odbývají se významné události, je v národě hluboce zakořeněn, bez ohledu na to, že z důvodu rozličných reforem kalendáře je to vlastně nesmysl.

„Osudový" rok 2008 je za námi. I já na jeho začátku propadl mýtu „osudových osmiček" a říkal si: Něco se stane, něco se musí stát, už to musí prasknout – je přece „osmičkový rok" a lidé si nenechají kálet na hlavu věčně. Vezmou vidle a půjdou vykydat ten hnůj ze „Strakovky."  Kdy, když ne teď? Doba je těhotná defenestrací....

Iniciativa NE základnám oznamuje konání dvou happeningů u příležitosti setkání české vlády se členy Evropaské komise dne 7.1.2009.

Premiér M. Topolánek (ODS) dovedl svoji zmužilou zálibu v argumentování prostřednictvím vztyčeného prostředníčku k naprosté dokonalosti. Už nemusí ani vyndávat ruce z kapes, nemusí ani otevřít pusu, vlastně nemusí dělat vůbec nic. Umí nejednat tak, že z toho přitom vztyčený prostředníček přímo čiší. Po prohraných říjnových volbách přislíbil změny ve své vládě, na jejíž účet debakl ODS ve volbách padá (nejenom, ale především) – a vláda je stále beze změny.

Komentovaný monitoring zpráv o zamýšlené americké radarové stanici v Brdech za 52. týden roku 2008.

Překlad komentáře Raye Hananiy k pověstnému "botovému atentátu", který jsem dělal pro Outsider Media.

* * *

Američané jsou sice nejvíce vzdělávaný, přesto však nejméně vzdělaný národ na světě. Nedokáží vám říct rozdíl ani mezi Palestincem a Pákistáncem, mezi Iráncem a Indem. To vysvětluje, proč je Západ tak pohoršen, když irácký novinář hodí botou po prezidentu Bushovi, zatímco arabský svět vidí stejnou událost jako něco, nač může být hrdý,

Zlý osud, který nás navštívil v silné sestavě zánět-horečka-antibiotika, tomu chtěl, že jsme poprvé po deseti či více letech trávili Silvestra doma u televize. Byl děs běs a vůbec kulturní šok. Něco tak ubohého, pokleslého, otupujícího a ubíjejícího, to se jen tak nevidí. (Tedy možná by se vidělo, ale na televizi nekoukaje, nemám přehled o současné populární tvorbě pro průměrného diváka.) A to jsme nesledovali celý silvestrovský program, ale pouze dvě krátké epizodky, které nám ovšem bohatě stačily a od dalšího sledování nás nadobro odradily.