pátek, 29. srpna 2008
Neoliberalistický kánon říká: "Ta nejsociálnější státní politika je ta, která vede k prosperující ekonomice, v níž lidé mohou snadno najít dobrou práci." Znamená to snad, že je práce dost pro všechny a každý může pracovat za podmínek, které jej nedegradují z lidské bytosti na pouhý „mluvící nástroj"?
čtvrtek, 28. srpna 2008
Když se z nespravedlnosti stane zákon, z odporu se stává povinnosti.
(Anonym)
pondělí, 25. srpna 2008
Pravidelný sumář komentovaných zpráv vztahujících se k dění kolem plánované americké radarové stanice v Brdech, aneb co dal a zval 34. týden roku 2008.
neděle, 24. srpna 2008
Dnes jsem zběžně sledoval slavnostní zakončení (zahájení jsem neviděl vůbec) letních olympijských her v Číně. Bylo to velkolepé představení, ohromující a pompézní, byla to jednoznačná zpráva celému světu: Čína je zde, s Čínou se musí počítat. Byl to důkaz toho, že Čína je silná, bohatá, sebevědomá a schopná dosáhnout toho, co si zamane. Zrodila se velmoc a vyhlásila do celého světa: Chceme respekt a budeme ho mít. Kdo přijde v dobrém, ten se setká s vlídností. Kdo by však chtěl přijít ve zlém...
sobota, 23. srpna 2008
Na Stanově webu Outsider Media jsem dnes publikoval článek Robert Byrd: Dopis příštímu prezidentovi USA, což je můj překlad z angllického originálu My Letter to the Next President. Pokud byste se na to chtěl někdo podívat a posoudit kvalitu překladu (Fade?), budu jen rád, zpětná vazba by se mi více než hodila. Díky.
čtvrtek, 21. srpna 2008
Datum 21. srpna si iniciativa NE základnám pro svoji protestní akci Lidský řetěz proti radaru nevybrala náhodou. Výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, které definitivně ukončilo emancipační snahy české společnosti, je mementem „omezené suverenity" malého státu, který se dostal do soukolí neúprosné mašinérie pragmaticky jednajících velmocí.
Snaha ODS vyvolat dojem, že není odpovědná za nic z toho, co se děje v České republice, v krajích a na radnicích, a zejména ne za to, co by mohli (či spíše zcela jistě budou) voliči hodnotit negativně, nabývá absurdních rozměrů. Cituji z dnešní zprávy Firma Bögl a Krýsl neměla na mostě ve Studénce vůbec pracovat na Novinky.cz: "Podle informací Práva Moravskoslezský kraj s velkou pravděpodobností smlouvu na rekonstrukci mostu společnosti Dopravní stavby Ostrava vypoví. Důvodem je fakt, že má firma ve svém názvu zkratku ODS, což se současným vládnoucím představitelům kraje z řad Občanské demokratické strany před blížícími se krajskými volbami nezamlouvá. Podle odborníků na mediální komunikaci nechat dostavět most firmou, která má v názvu ODS, by totiž bylo před volbami smrtící."
úterý, 19. srpna 2008
Sobotní Lidové noviny přinesly pod titulkem I z blbců ještě může něco být rozhovor s Pavlem Kohoutem, v letech 50. prominentním řežimním veršotepcem a v letech 70. chartistou a disidentem. Pavel Kohout v něm podle mého soudu nabízí zcela zásadní vklad do debaty o vyrovnání se s érou "komunismu."
Pavel Kohout sice mluví o pokání, ale říká též: „Socialismus vstupoval na evropskou scénu, když už kapitalismus nebyl k vydržení. A zreformoval ho. Dnes kapitalismus začíná bojovat o svou lidskou tvář. Kapitalismus s lidskou tváří je teď na programu dne. Jinak nad komunismem jsme zlomili hůl už v padesátých letech, protože se to ukázalo být opravdu jen sloganem. já mluvím v plurálu proto, že jsem zůstal naživu ještě i kvůli tomu, abych mluvil za větší část své generace, která v tom jela stejně se mnou. Myslím, že jsem to dlužen neskutečné spoustě lidí, kteří zejména v prvních poválečných letech nevstupovali do KSČ proto, aby tam rejžovali, ale proto, aby tam pracovali na brigádách. Naše první předvolební heslo bylo „Republice více práce, to je naše agitace". Já jsem se svým otcem nejméně padesátkrát fáral. Každou sobotu. A psal jsem básně, samozřejmě. Já nemůžu tyhle lidi nechat neustále v podezření, že to byla generace hajzlů. Nezapomeňte, že oni tam vstupovali se strašlivou zkušeností z války. Ta byla tak děsivá, že vše, co přišlo po ní, se zdálo být procházkou růžovou zahradou."
Dokud se nedokážeme smířit s tím, že jsme to byli my sami, kdo uvedl komunisty k moci, a že jsme k tomu měli velmi dobré důvody, tak nebudeme schopni vyrovnat se sami se sebou a být svobodným, sebevědomým a vnitřně integritním národem. Protiruská hysterie, antikomunistické třeštění a patologická servilita směrem k Američanům nejsou ničím jiným, než snahou vytěsnit své vlastní viny a zamaskovat svá vlastní selhání.
pondělí, 18. srpna 2008
Pravidelný sumář komentovaných zpráv vztahujících se k dění kolem plánované americké radarové stanice v Brdech. Původně jsem myslel, že události 33. týdne odbudu okřídleným: „Pod dobu mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo." Jenže ono se stalo, a to dost zásadního.
Dvoudenní válku na Kavkaze mezi Gruzií a Ruskem (viz Trojboj Rusko-USA-Gruzie a Řeči se mluví a voda teče) analyzuje Oskara Krejčího v článku Geopolitické důsledky dvoudenní války, z něhož dále cituji některé zajímavé pasáže.
neděle, 17. srpna 2008
Reakce USA na konflikt mezi Gruzií a Ruskem v celé nahotě ukázala, že všechna ta silná slova o „svobodě", „demokracii a „právu na sebeurčení" jsou ve skutečnosti jen plané řeči, které se používají zcela účelově k zastření pravého stavu věcí, aniž by měly jakýkoliv skutečný a pevný význam.
sobota, 16. srpna 2008
Přestože válečný konflikt mezi Ruskem a Gruzií, vyvolaný spory o status Jižní Osetie, bezpochyby patří ke klíčovým událostem posledních měsíců, a možná i let, zdržím se zevrubnějších komentářů, protože bych jen opakoval to, co již řekli jiní (a nemyslím tím média, která nám naservírovala standardní porci protiruské propagandy). Přesto se nemohu ubránit pochybám, zda i v tomto případě platí, že to nejjednodušší vysvětlení, tedy že vše se odehrálo podle notiček z Washingtonu, je správné.
Vůbec nepochybuji o tom, že Gruzie by proti Jižní Osetii nikdy nic nepodnikla bez vědomí a souhlasu Washingtonu. Ale nějak se nedovedu rozhodnout, zda je výsledek celé akce z pohledu Washingtonu úspěch, či neúspěch. Mělo být Rusko zataženo do vleklého konfliktu, měla být od něčeho odvedena pozornost, nebo byla Gruzie obětována, aby si Washington otestoval rozhodnost a akceschopnost Moskvy? A bylo by nakonec nemožné, aby konflikt ze stejného důvodu vyvolala Moskva? Tedy aby ti otestovala rozhodnost a akceschopnost Washingtonu v situaci, kdy jsou napadeny jeho zájmy?
Decentní náznak toho, že budu uplynulý týden mimo, byl zřejmě tak decentní, že si jej někteří ani nevšimli (další možné vysvětlení je, že notoričtí poštívači vůbec nečtou, co píši), vyvolávali mne a dožadovali se mého zásahu v diskusích. Vím to, protože jsem všechny nastřádané komentáře přečetl. A to je také vše, co s tím hodlám dělat, do příslušných diskusí se již zapojovat nemíním. Říkám to zde jen z toho důvodu, aby si někteří "ptáčkové" a "ptice" mé mlčení nevykládali po svém a nedělali z něj falešné a unáhlené závěry.
čtvrtek, 14. srpna 2008
Původně komentář k článku Půjčka není lichva – braňme se!
Ustanovení lichvě je dávno mrtvé. Nepamatuji, že by byl někdo za lichvu odsouzen. Trestný čin lichvy zůstává v zákoně zřejmě již jen proto, aby udržoval lidi v iluzi, že žijí pod ochranou zákona, který se jich zastane proti zvůli silnějších. Tato iluze má jediný cíl – učinit lidi důvěřivými a ochotnými přistupovat i na pro ně nevýhodné smlouvy v naději, že pokud se ukáže, že se je druhá strana pokusila zneužít, zákon se jich zastane.
pondělí, 11. srpna 2008
V diskusi na Zvědavci se objevil poměrně realistický scénář možného amerického útoku na Írán: „Američani ale nenapadnou Írán, pokud nebudou mít jistotu základny v ČR. Jedině pulzní dělo ve střední Evropě totiž může zničit klamné cíle případné íránské ICBM. (...) Válka s Íránem sice může rychle začít, ale nemůže rychle skončit. Američani nemůžou naházet na Írán atomovky – zkomplikovali by těžbu íránské ropy a radioaktivita by se rozšířila i do okolních států ( a Pákistán, po směru západních větrů, už atomovku má ). Američani budou chtít Írán rozbombardovat a vyhladovět – taková válka by trvala minimálně 5 let. Pokud USA zaútočí na Írán, tak začne závod – jestli dřív Írán postaví mezikontinentální raketu s jadernou hlavicí nebo jestli dřív USA postaví základnu v ČR. (...)"
pátek, 8. srpna 2008
Pravidelný sumář komentovaných zpráv vztahujících se k dění kolem plánované americké radarové stanice v Brdech. Tentokrát o něco zkrácený, opět z důvodu dovolené. Co tedy přinesl 32. týden?
Někteří lidé kupují převážně encyklopedie, jiní se zaměřují na kuchařky z pera celebrit, další jsou vděčnými zákazníky nakladatelství specializujících se na sladkobolné romány pro ženy. Já mám – bůh suď, kde jsem k ní přišel – slabost pro tematiku církve římsko-katolické a Vatikánu. Ne snad, že bych jí byl posedlý, nicméně když jsem u Kanzelsberga držel v ruce knihu, jejíž záložka hlásala: „O něco později vystoupí hlava římskokatolické církve na balkón nad Svatoperstkým náměstím. Ve stejném okamžiku padne výstřel a mrtvý papež padne k zemi. Ostřelovač je okamžitě zadržen, ale odmítá vypovídat a ustavičně žádá, aby jej vyslechl biskup Corsetti.", neváhal jsem příliš, a knihu zakoupil.
středa, 6. srpna 2008
Není to tak dlouho, co se ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek a pražský primátor Pavel Bém jevili jako sehraný tandem, který je rozhodnut obohatit hlavní město o „skvost" moderní architektury – novou budovu Národní knihovny od architekta Jana Kaplického. Zatímco Ježek zůstal původnímu plánu věrný a o Kaplického návrhu stále mluví v superlativech a básní o tom, jak nám celý svět závidí tu skvělou šanci zapsat se zlatým písmem do historie architektury a umění, Bém z celého projektu záhy vycouval a teď činí vše možné i nemožné proto, aby se druhdy oslavovaná záměr vůbec neuskutečnil.
Znechucený, avšak nevzdávající se Ježek si na adresu primátora řekl své v rozhovoru pro Lidové noviny, který vyšel pod výmluvným názvem Pavel Bém porušil všechny sliby.
úterý, 5. srpna 2008
Pravidelný sumář komentovaných zpráv vztahujících se k dění kolem plánované americké radarové stanice v Brdech. 31. týden by se stručně dal vyjádřit slovy: jak si česká vláda spolu s českou armádou „naběhly na vidle." Bohužel, česká vláda má natolik hroší kůži, že si toho snad ani nevšimla.
neděle, 3. srpna 2008
Oč bezpečnější je být nástrojem utlačitelů, než zastáncem utlačovaných.
(William Hazlitt)
Před časem jsem z jedné diskuse „vykradl" několik citátů, které mne zaujaly. Rozhodl jsem se, že se o ně s vámi podělím, už jenom proto, že kolikrát několika málo slovy řeknou to, co já sám klopotně opisuji, utopen v bažině slov. A protože bych nerad vyvolával dojem, že se chlubím cizím peřím, založil jsem novou rubriku Citáty, ve které je budu uvádět.
sobota, 2. srpna 2008
Soubor čtyř detektivních povídek, volně spojených postavou vyšetřovatele poručíka Ryšky. Přestože je Legátová velmi schopná vypravěčka, není děj povídek založen na dramatické akci, ale na napětí, vyvěrajícím z mezilidských vztahů, na dobrodružství logického myšlení a na dialogu, který často připomíná spíše duel, ve kterém se Ryška střetává se svým protivníkem (podezřelým) a snaží se najít takové otázky, které povedou k odhalení pravdy.